Brožová, Klaus a Bureš
Rozhodnutí Ústavního soudu, že ministr spravedlnosti přidělil k Nejvyššímu soudu Jaroslava Bureše neoprávněně, není překvapivé. Ústavní soud se řídil zákonem, který říká, že zmíněné přidělení vyžadovalo souhlas předsedkyně, což se nestalo. Iva Brožová je totiž přesvědčena, že Bureše jako soudce diskvalifikuje jeho politická angažovanost v minulosti. Hořkou pilulkou je včerejší verdikt především pro prezidenta, který Jaroslava Bureše počátkem listopadu jmenoval místopředsedou Nejvyššího soudu. I to bude Ústavní soud řešit, není vyloučeno, že prezident opět prohraje.
Podle Brožové má Nejvyšší soud ze zákona mít jednoho místopředsedu a Bureš je jako druhý jaksi navíc. V celém sporu jde samozřejmě o víc, než zda Jaroslav Bureš bude (či nebude) mít na Nejvyšším soudu židli. Prezident je přesvědčen, že justice usiluje o nebezpečnou soudcovskou autonomii, a představitelé justice naopak podezírají politiky z úmyslu nebezpečně omezovat nezávislost soudců. Jakkoli to tedy vypadá, že máme co do činění s půtkou právničky a politika, kteří si nepadli do oka, ve skutečnosti v jejich sporu není nic osobního.
Našim úkolem není posuzovat, kdo z nich je kladnou a kdo zápornou postavou. Vzhledem k tomu, jaké prestiži se těší politici a justice, bychom ostatně volili mezi zápornými hrdiny. Určitě by bylo špatné, kdyby soudci svými verdikty dělali politiku. To se ovšem stává tehdy, když politici ovládnou justici. Lpění na nezávislosti soudců je tedy bezpečnější volbou, než dopustit jejich politickou kontrolu. Úkolem politiků je přijímat v parlamentu zákony. Není to ovšem vláda a prezident, kdo má podle nich soudit. Stačí, když se jimi řídí.
Nejposlouchanější
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Kdo jste vy? Klára, nebo učitel?
Tereza Kostková, moderátorka ČRo Dvojka
Jak Klára obrátila všechno vzhůru nohama
Knížka režiséra a herce Jakuba Nvoty v překladu Terezy Kostkové předkládá malým i velkým čtenářům dialogy malé Kláry a učitele o světě, který se dá vnímat docela jinak, než jak se píše v učebnicích.
