Britský premiér Tony Blair oznámil kdy odejde z čela vlády

Blairovo rozhodnutí znamená, že v neděli se sejde vedení Labouristické strany, aby formálně rozjelo proces výběru nového premiéra. Tím se podle všech dosavadních náznaků stane dosavadní ministr financí Gordon Brown, který, podle zpráv z ranního jednání vlády, po oznámení Blairovi krátce poděkoval a vyzval k tomu i ostatní ministry. Oznámení o střídání ve vrcholné britské vládní funkci není zdaleka nečekané, neboť se o něm Blair s Brownem coby staří přátelé dohodli už velmi dávno, aby si Brown mohl také zavládnout než se -- jak je podle voličských nálad už pravidlem -- dostanou zas k moci opoziční Konzervatívci. O střídání se hovoří hlasitěji už více než dva roky a v poslední době se začalo proslýchat, že už je za dveřmi.

Labouristické vedení se nyní bude připravovat na oficiální ohlášení kandidatury a programová prohlášení co do převzetí vedení státu i strany Gordonem Brownem. Je pravděpodobné, že mezitím dá ultralevicová skupina labouristických poslanců dohromady 45 potřebných hlasů pro Brownova vyzyvatele, bývalého ministra Michaela Meachera. Pokud se tak stane, dodá to vlastně Brownově zvolení na legitimitě, neboť po očekávaném jistém Meacherově přehlasování naprostou většinou poslanců strany tak alespoň zvolení Browna nebude pouhou formalitou.

Tonyho Blaira však nyní ještě očekává velmi aktívních sedm týdnů ve funkci. Měl by uskutečnit celou řadu zahraničních návštěv, včetně zítřejších jednání s nově zvoleným francouzským prezidentem Sarkozym, s nímž sdílí mnohé názory na uspořádání Evropské unie. Příští týden pak Blair zavítá do Ameriky na oficiální rozloučení s prezidentem Bushem a pak se vydá na několikadenní cestu po zemích Afriky. Později pak Blaira ještě čekají cesty na světový ekonomický summit v německém Heiligendammu mezi 6. a 8. červnem a summit Evropské unie v Bruselu 21. a 22. června. Blair zároveň připravuje několik posledních domácích iniciativ, včetně dvou programových dokumentů ohledně role rodiny a státu, a také dokumenty o středním školství, boji kriminalitou a terorismem a o zabezpečení energetických zdrojů.

Blairův delší projev na rozloučenou, který po oznámení připravovaného odchodu z premiérské funkce přednesl ve svém volebním obvodu, vysílalz v přímém přenosu mnohé britské televizní a rozhlasové stanice a pozorovatelé ocenili jeho obsah. Blair zdůraznil, že je pyšěný na pokrok, kterého Británie dosáhla během deseti let jeho vlády, zvláště v ekonomické a sociální oblasti. Británie za jeho vlády prochází nejdelším obdobím souvislého hospodářského růstu, centrální banka je nezávislá a podařilo se snížit sociální problémy nejchudších vrstev obyvatelstva a řešit akutní problémy zdravotnictví a školství. Ani co se týče zahraniční politiky nenechal Blair v projevu nikoho na pochybách, že jeho snahy o zvýšení pomoci skupiny G8 nechudším zemím Afriky, zastavení konfliktu v Sierra Leone, či etnického čištění v Kosovu byly nutností. Pak přišel teroristický útok na New York a invaze Iráku za účelem svržení krvavého diktátorského režimu Saddáma Hussejna se stala morálním imperativem. Co se týče Iráku a Afghánistánu, Blair řekl, že zásahy byly velmi kontroverzní i když proběhly relativně lehce, avšak o to tvrdší a nelítostnější jsou od té doby protiútoky teroristů. "Ovšem teroristé ve světě se nikdy nevzdají svých cílů, pokud se my vzdáme boje proti nim. Je to zkouška vůle a víry ve spravedlnost a my v ní nemůžeme selhat", zdůraznil Blair. V závěru pak odstupující britský premiér zdůraznil, že vést zemi není lehké, ale, že to činil s nejlepší vůlí být jí prospěšný. Nakonec dodal, že je důležité žít vzrušením z otevírajících se příležitostí a nikoli se jen neustále obávat potenciálních nebezpečí a popřál svým spoluobčanům mnoho štěstí.

Odchod Tonyho Blaira z politické scény bude jistě provázet ještě mnoho úvah a rozborů, zejména po 27. červnu. Je však jasné, že přes mnoho chyb a nedostatků zajistil straně, kterou přivedl k moci nutným posunem do středu politického spektra, předtím nikdy nemyslitelných deset let u moci. To, že se nyní nad jeho odchodem nejvíce radují hlavně elity, včetně mediálních a zejména síly, pro které je jeho hlavním hříchem účast na zásahu v Iráku a Afghánistánu, je symptomatické pro dnešní Británii. Spojily se v tom totiž kupodivu jak síly extrémní levice, včetně trockistických elementů uvnitř jeho strany i mimo ní, tak i izolacionistické a mnichovanské elementy ve straně konzervatívní. Na jak dlouho se při této konstelaci politických sil podaří pokračovat v nastoupeném směru Gordonu Brownovi, není zdaleka jisté.

Další komentáře si můžete poslechnout v pořadu Názory a argumenty v sekci Rádio na přání .