Britský premiér Brown se uvedl v Číně a Indii

Jednání v Pekingu charakterizovalo opatrné politické manévrování mezi obdivem k čínskému předolympijskému snažení, zvaním investorů do Británie, pobídkami k většímu zájmu o import britských výrobků a jen náznaky kritiky režimu v oblasti lidských práv. Jak známo, Čína má v obchodu s Británií obrovské přebytky -- neboť málo dováží, zatímco například tři čtvrtiny hraček britských dětí o Vánocích pocházely z Číny. To vše ukazuje, že Brown se musel v Pekingu opravdu snažit pečlivě vážit slova a rozdávat úsměvy. Zvlášť když si uvědomil omezené možnosti obou ekonomik v případě prohloubení světového hospodářského poklesu, znovu signalizovaného pondělním zakolísáním světových burz.

Na rozdíl od Číny, Brown byl v Indii "mezi svými". Slíbil zasadit se o její přijetí mezi stálé členy Rady bezpečnosti OSN - spolu s Německem, Japonskem, Brazilií a jednou z nejlidnatějších afrických zemí. Nabízel také investorům pokračování v možnostech investovat v Británii, včetně rozhodujících podílů v podnicích, což se už začalo dít a jednal o spolupráci v oblasti boje proti terorismu, což vzhledem k úspěchům al-Kajdy na severu sousedního Pákistánu je velmi důležité. Britsko-indická spolupráce je ostatně už rozvinutá v řadě oblastí a postkoloniální nevraživost - ostatně nikdy nepříliš vypjatá - se mezitím změnila ve spokojenost se zanechanou infrastrukturou, včetně rozsáhlé železniční sítě a v úctu ke sdíleným zvyklostem a tradicím. A je toho opravdu hodně -- od úřední Angličtiny, právního rámce, uniforem a metod administrativy, až ke zvyklostem společenského chování a třeba pití čaje. Británie však může dnes Indii i leccos závidět. Naneštěstí pro Londýn jde o obory budoucnosti - od úspěchů mezinárodního "silikonového údolí" okolí Bangalore, po zákaznická střediska světových podniků a po rozvinutý kosmický průmysl v rozsahu, o kterém se Britům může jen zdát. Další spolupráce obou zemí je však zajištěna a je nadějné, že indická ekonomika -- s méně překotnou rychlostí růstu než ta čínská -- by v případě krize méně utrpěla.

Brown během cesty zvládl i jednání o státních zárukách soukromé sféře ohledně rýsující se záchrany upadlé hypotéční banky Northern Rock pomocí směnek na její dluh 24 miliard liber. Jeden z předních podnikatelů z Brownova doprovodu, Sir Richard Branson, šéf konsorcia Virgin, je tipován coby partner, i když zmíněný pád burz i možný nesouhlas Evropské unie s víceméně nepřípustnou státní záchranou daňovými poplatníky by mohly křehký plán ještě zvrátit. Brown také nemohl zabránit dalšímu skandálu vlády - už prý třetí krádeži počítače s citlivými údaji ministerstva obrany, tentokrát o šesti stovkách tisíc vojáků a zájemců o vojenskou službu, včetně řady jejich údajů bankovních. Mafie, teroristé či rozvědky se jistě radují z úlovku.

Co se týče Evropské unie, premiér Brown kvůli čínsko-indické cestě také zmeškal začátek velmi důležité parlamentní debaty o reformní smlouvě Evropské unie. Debata, během které vládní i opoziční poslanci kritizují lisabonskou dohodu za její podobnost s odmítnutou evropskou ústavou, se tak rozběhla bez muže, který to v Lisabonu podepsal, který předtím sliboval referendum. Brownova pozice coby proponenta smlouvy - byť vlažného -- je nyní ještě zhoršena vzhledem k tomu, že parlamentní výbor pro zahraniční politiku rozhodl, že dopad na suverenitu členských zemí bude stejný jako v případě ústavy unie, zamítnuté v referendech v Holandsku a ve Francii. Opoziční kritikové detailů smlouvy si ovšem v pondělí přišli na své během sarkastického líčení možné budoucí návštěvy "permanentního prezidenta Evropy" Tonyho Blaira, přijíždějícího s výnosem haagského soudního dvora nařídit premiéru Brownovi co má dělat, předvedeného stínovým ministrem zahraničí Williamem Haguem. Kritikové také tvrdí, že unie opouští většinovým hlasováním princip jednomyslnosti, který možností veta zabraňoval přehlasování zemí nesouhlasících s návrhem, který by nebyl v jejich národním zájmu. A to se týče nejen Evropské komise, ale i Evropského parlamentu, kterému chybí vyvažující horní komora, kde by všechny země měly stejný počet hlasů. Pro Británii je to vše velmi důležité, neboť národní zájem jí také velí udržovat nadstandardní vztahy s členskými zeměmi Britského společenství národů a se Spojenými státy a z Commonwealthu je hned vedle Kanada, což podtrhuje význam euroatlantických vazeb v britské zahraniční politice. Mnozí Britové totiž připomínají, že Amerika s Kanadou a s dalšími zeměmi společenství přišly už dvakrát Evropě na pomoc a pomohly pak chránit před totalitou její západní polovinu.

Další komentáře si můžete poslechnout v pořadu Názory a argumenty v sekci Rádio na přání .
Některé vybrané komentáře si můžete přečíst také v Týdeníku rozhlas .