Britská opozice pootevřela skotskou otázku

Byla to trefa do černého. Brity totiž až dosud moc neznervózňovalo, že skotští poslanci mají právo například rozhodovat o výši školného v Anglii, zatímco angličtí poslanci totéž ve Skotsku nemohou. Vlajkový projekt Blairova labourismu, jímž bylo zřízení samosprávných parlamentů ve Walesu a Skotsku, žádné velké emoce nevzbuzoval. Přenesením palby na Skotsko ale Howard ukázal, že umí být nepříjemným soupeřem.

Ještě před dvěma lety, po druhém volebním triumfu Skota Tonyho Blaira a Skota Gordona Browna, byla labouristická většina natolik přesvědčivá, že se představa skotských hlasů jako jazýčku na misce vah musela jevit jako čirá fantazie. Premiér však v posledních dvou letech vynikl v umění promrhat parlamentní většinu nějakých 230-ti poslanců, když si jich nejméně 150 ve vlastním poslaneckém klubu znepřátelil. Zbyla mu proto jen skotská pojistka, kterou musel nasadit již loni koncem roku při hlasování o privatizaci nemocnic. Vláda návrh zákona protlačila jen tak tak a vnutila Angličanům něco, s čím by v levicovém a podstatně chudším Skotsku nepochodila ani na okamžik.

Howard přesně vystihl nejslabší bod nynějšího uspořádání. I když si totiž konzervativci nemohou dělat nerealistické naděje na vítězství v příštích volbách, docela dobře by mohli získat přesvědčivou většinu v Anglii. Výsledkem by byl paradox - labouristé by vládli v Anglii jenom díky skotským hlasům. Howard tuto anomálii hodlá využít s náležitým předstihem. Navíc je zvýhodněn tím, že jako rodilý Velšan židovsko-rumunského původu může být jen stěží považován za anglického nacionalistu.

Do karet mu hraje i tradiční skotský smysl pro fair-play. Při nedávném průzkumu sdělila naprostá většina obyvatel země svatoondřejského kříže, že decentralizace a částečná samospráva Skotska by se měla projevit také oslabením skotského vlivu ve Westminsteru. Dosavadní stav věcí je flagrantním porušením základního demokratického principu, podle něhož zákonodárci zodpovídají těm, kdo je volí. Zdánlivou obhajobou zájmů Anglie šéf konzervativců ve skutečnosti poukázal na povážlivé trhliny v soudržnosti Spojeného království, které nadělal skotský experiment Tonyho Blaira.

O tom, že se v Británii zvedá vítr protiskotských nálad, svědčí i rozhodnutí Úřadu pro rasovou rovnost, který tento týden dospěl k závěru, že Angličané, Skotové i Velšané jsou nezávislé národnosti. Pomineme-li fakt, že úředníci trochu pozapomněli na Severní Iry, je zde vůbec poprvé v dějinách Británie precedens pro posuzování rasové rovnosti. Aa její terč? Nejčastěji skotské firmy i sportovní kluby, které prý zaměstnávají podle nacionalistického klíče. Když Skotové před pár lety slavili nabytí samosprávy, jistě je nenapadalo, že je čeká kritika za diskriminaci Angličanů.