Bolesti a terapie jesenické historie
Region položený v severozápadním koutu českého Slezska je zvláštním koutem českých zemí. I cesta za hradbu pohoří Jeseníků trvá jaksi déle.
Vlak se plouží ze Zábřehu na Moravě, přes Hanušovice a Velké Losiny, dále po jesenických stráních a údolích, aby v jednom z úseků projel také zastávkou se zřetelným „nebelovským“ podnadpisem Bílý Potok.
I když se ve skutečnosti jedná o Horní Lipovou, tak si uvědomujeme, že se ocitáme v kraji svérázném a zvláště fotogenickém.
Člověk během putování Jesenickem musí překonávat nástrahy krajiny krásné a v zimě i dosti drsné. Příroda se tu s usedlíky ani návštěvníky nikdy nemazlila. Snad i proto zde vydrželi hlavně ti, kteří se dokázali uskromnit.
Zatímco němečtí obyvatelé zde sídlili celá staletí, jejich následníci se s místním prostředím stále sžívají. Pokud však atmosféra a historie zdejšího kraje někoho uchvátí, tak jej málokdy navrátí.
To bezezbytku platilo i pro jednoho z nejproslulejších místních rodáků. Věhlas Jesenicka a tamního lázeňství je dán především odkazem Vincenze Priessnitze, který zde v první polovině 19. století rozvíjel klimaterapii a vodoléčbu.
Mladý Priessnitz prostým pozorováním přírody získal zkušenosti, které začal využívat ve prospěch vlastního zdraví, když se vyléčil pouhou vodou z následků těžkého úrazu.
Prosté omývání pacientů pomocí houby se stalo symbolem jeho úspěchu, ale i trnem v oku lékařů, kteří v něm viděli šarlatána a konkurenta.
I tak podnikavý Priessnitz roku 1822 přestavěl rodný dům v první vodoléčebný ústav na světě. Základní technologii tvořila vana s přívodem pramenité vody. Od té doby se datuje období rozmachu jesenického lázeňství.
Právě na Vincenze Priessnitze a jeho převratné metody, kvůli kterým do tohoto zapadlého kraje zajížděli lidé z mnoha koutů Evropy, odkazuje množství drobných památek v okolí Frývaldova, dnes okresního města Jeseník.
Řada pomníků a zdobených pramenů rozesetých kolem lázní dříve zvaných Gräfenberg svědčí o úctě místních obyvatel i pacientů k životadárné síle zdejšího kraje.
Ta byla tak mocná, že Jesenicko do svého lázeňského lůna v minulosti alespoň na krátký čas přilákalo řadu šlechticů, umělců i politiků. Barona Rotschilda, kterého Priessnitz kvůli nedodržování lázeňských postupů z Gräfenbergu vykázal, nevyjímaje.
I tak místní lázně od poloviny 19. století po mnohá desetiletí jen vzkvétaly. Události druhé světové války a především odsun velké části původního obyvatelstva však zdejší kraj osudově poznamenaly. Válečný a nacionální otřes, který nastal v Evropě v polovině 20. století, zasáhl Jesenicko nadmíru silně.
Kulturně a hospodářsky živoucí prostor, ve kterém německy mluvící usedlíci zapustili během řady generací hluboké kořeny, se rázem vylidnil a svou někdejší historii jakoby šmahem smazal. Následoval pád do duchovní nicoty a hospodářské bezvýznamnosti.
Stopy někdejší slávy Jesenicka jsou přesto patrné na řadě míst. Je tomu dobře, protože i ony inspirují aktivitu místních spolků, které opět otevřeně zkoumají a ctí složitou historii regionu na pomezí českého a polského Slezska. Po desetiletích úpadku lázeňských stezek tak začaly lesy kolem jesenických sanatorií opět ožívat.
Duch Vincenze Priessnitze opět naplňuje zdejší klima a lidé si znovu uvědomují, kde se skrývají místní poklady. Jsou jimi krásná příroda, kvalitní voda, čerstvý vzduch a v neposlední řadě pestrá historie tvořená též činorodostí místních obyvatel. I ta zavazuje a inspiruje.
Poslechněte si kdykoli Historii Plus nahoře v článku nebo v iRadiu.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Kdo jste vy? Klára, nebo učitel?
Tereza Kostková, moderátorka ČRo Dvojka
Jak Klára obrátila všechno vzhůru nohama
Knížka režiséra a herce Jakuba Nvoty v překladu Terezy Kostkové předkládá malým i velkým čtenářům dialogy malé Kláry a učitele o světě, který se dá vnímat docela jinak, než jak se píše v učebnicích.
