Bojíme se sebevědomí a bouchnutí do stolu. Ještě pořád se můžeme probudit, říká o Západu historik Hlaváček

7. říjen 2024

„Západní civilizace se ocitla na osudovém rozcestí, ba dokonce nad nebezpečnou propastí. Je třeba burcovat k občanské odvaze, bez níž svobodná demokratická společnost nemůže přežít,“ stojí v anotaci nové knihy Nad propastí, kterou edičně zaštítil Petr Hlaváček, filozof a historik působící v Ústavu pro studium totalitních režimů. „Nechuť eskalovat konflikt znamená nechtít vyřešit problémy. A ty evidentně máme,“ doplňuje v rozhovoru pro Český rozhlas Plus.

Rusko, Čínu a Írán vidí Hlaváček jako mocnosti přesvědčené o své nadřazenosti nad jinými státy a národy. Jako jakýsi trojlístek protizápadní nenávisti.

„Dobře se dívají a vidí naše geopolitické tápání. Vidí Ameriku zmítající se mezi izolacionismem a touhou vrátit se do role hlavního arbitra demokracie a svobody. Vidí Evropu utíkající před zodpovědností,“ všímá si Hlaváček.

Čtěte také

A právě západní nevoli přijmout svou zodpovědnost nejen ve věci války na Ukrajině si Hlaváček vysvětluje účinkem paralyzujícího strachu, který se projevuje na celospolečenské – tedy nejen politické – úrovni.

„Odvádí nás od tvrdších akcí vůči autoritářským režimům. Třeba naše podpora Ukrajiny, která vzdoruje fašistickému Rusku, je zajímavá, ale měla by být mnohem větší,“ říká.

Strach a sebenenávist

Hlaváček také poukazuje na rétoriku politiků, kteří odmítají eskalaci konfliktů. To se netýká jen Ukrajiny a Izraele, ale také napětí mezi svobodnými demokraciemi v Asii a autoritářskými režimy.

„Nechuť eskalovat konflikt znamená nechtít vyřešit problémy. A ty evidentně máme,“ upozorňuje historik a myslí i právě i na problém západního strachu.

„Mezi občany i mezi částí západních elit panuje zvláštní sebenenávist. Nevěříme si, permanentně vidíme své chyby, byť se zakládají na pravdě. Měli bychom být ale sebevědomější, protože naše západní civilizace je ve srovnání s Čínou, natož s Ruskem, pořád velmi slušná.“

V kontextu oné „západní sebenenávisti“, která je ovšem destruktivní, lze nahlížet také situaci na Blízkém východě. Izrael čelí kritice za způsob své reakce, byť v mezích mezinárodního práva, připomíná Hlaváček.

Čtěte také

„Jaký křik zní ze Západu, který v podstatě vyviňuje palestinské teroristy a abstrahuje je od podpory Íránu coby dalšího aktéra, který podporuje Hamás, Hizballáh v Libanonu, Húsie v Jemenu, zasahuje v Sýrii a dodává zbraně Rusku do války proti Ukrajině,“ líčí historik disproporční situaci.

Dokládá na tom projevy západního pocitu viny za dění v severní Africe nebo právě na Blízkém východě. Tento pocit je podle něj utvářen například dekolonizačním myšlením.

Ovšem budeme-li sami o sobě říkat, že jsme něco jako Římská říše před pádem, jdeme naproti právě autoritářům, usuzuje historik a filozof.

Tato atmosféra se ve volbách přelévá i do našich parlamentů a paralyzuje ty politiky, kteří jsou ve funkcích, kde by se měli chovat jako státníci. Ale Si Ťin-pching s něčím takovým nemá problém. Ani válečný zločinec Vladimir Putin. Bojíme se našeho sebevědomí a bouchnutí do stolu,“ opakuje Hlaváček.

Pomalé probouzení

„Pořád ještě se můžeme probudit, a dokonce se trochu probouzíme,“ vidí Hlaváček přece jen nějaké pozitivum.

„Například jsme nenechali Ukrajinu na holičkách, čile spolupracujeme s Japonskem, Jižní Koreou a Tchaj-wanem a Izrael má stále podporu – ať už tichou, nebo veřejnou – nejdůležitějších západních demokracií, ačkoli je částí zemí Evropské unie kritizován. Ale učíme se reagovat,“ říká historik například k pomalému zásobování Ukrajiny zbraněmi s dostřelem do Ruska.

„Bohužel je problém, že reagujeme na podněty těch darebáckých států, ale nemáme vlastní iniciativu a agendu. Vůči Rusku bychom měli být mnohem agresivnější. Evropa by mohla začít víc zbrojit. Ne proto, abychom se chovali jako militaristé, ale právě proto, aby státy jako Rusko měly větší strach, že jsme silnější a že ten případný úder bude bolet.“

Bez probuzení každého jednotlivého občana to nepůjde.
Petr Hlaváček, historik a filozof

Naději do budoucna Petr Hlaváček nevidí v žádné konkrétní události ani ve výsledku amerických prezidentských nebo příštích domácích voleb.

„Já si opravdu myslím, že bez probuzení jako každého jednotlivého občana to nepůjde. Ale nevěřím v masy, spíš v roli lídrů.“

Poslechněte si celý rozhovor včetně představení publikace Nad propastí v audiozáznamu výše.

autoři: Barbora Tachecí , kra

Související