Boj Zelených o školství

Nejedná se o nic menšího, než o prázdné ministerské křeslo, které je volné už od zářijového odchodu Dany Kuchtové. V čele resortu je sice Martin Bursík, ale jde o provizorní záskok ministra životního prostředí a šéfa strany. Mirek Topolánek se tak snaží překlenout dobu, než si zelení vyřeší své spory, kdo by se nástupcem Kuchtové měl stát. Vzhledem k tomu, jakým způsobem se s tím nováčkové v první politické lize potýkají, by snad bylo lepší, kdyby došlo k výměně ministerstev mezi koaličními partnery. Ne, že by šéfování jiným resortům bylo výrazně lehčí.

Zelení by však v případě přesunů alespoň neměli za sebou zátěž odchodu Dany Kuchtové. Tedy vlivné členky strany, která ministerské křeslo opustila pod tlakem, což se mimo jiné odráží v napětí uvnitř strany a znemožňuje nalezení nového ministra. Část vedení chtěla kvůli tomu dát přes prsty šéfovi Martinovi Bursíkovi a postavila ho před hotovou věc. Republiková rada bez konzultací s ním a také s premiérem vybrala jako kandidáta na uvolněný post Dušana Lužného. Tedy člověka, který byl velmi úzce spjat s Kuchtovou v době jejího působení na ministerstvu. Nebylo tudíž překvapením, že jeho jméno vyvolalo nesouhlasné reakce u koaličních partnerů i premiéra Topolánka. Výsledkem bylo stažení Lužného a zablokování výměny v čele ministerstva školství.

K odblokování by mělo dojít zhruba do týdne a Martin Bursík na tom podle všeho usilovně pracuje. Například tím, že ministerstvo nyní čistí od lidí, kteří byli nějakým způsobem spjatí právě s Danou Kuchtovou. To mu sice může přinášet kladné body u koaličních partnerů, v očích svých stranických kolegů však může získávat nálepku autoritářského šéfa, který se snaží zbavit oponentů. Bursík tím riskuje vnitrostranickou rebelii. Není asi náhodou, že poslankyně Strany zelených Olga Zubová a Věra Jakubková uvažují o tom, že nepodpoří návrh státního rozpočtu na příští rok. Mimo jiné kvůli tomu, že prý podle nich nedostatečně podporuje školství. Rozmýšlet si prý budou i to, zda Topolánkovu vládu podpoří při případném hlasování o vyslovení nedůvěry kabinetu. Martin Bursík sice opakovaně tvrdí, že své kroky před stranickými kolegy obhájí. Výroky dvou zmiňovaných poslankyň naznačují, že by se mu mohla situace začít vymykat z rukou. A spouštěcím mechanismem by mohlo být právě hledání nového ministra školství.

Samozřejmě zelení nemohou vnutit svého kandidáta koaličním kolegům a musí mít souhlas premiéra. Zároveň je však neobvyklé, aby šel Bursík svým vládním partnerům tak na ruku. Tedy, aby důkladně dezinfikoval ministerstvo od vlivů bývalé šéfové resortu Kuchtové a zároveň se zuby nehty bránil tomu, aby do uvolněného křesla usedl někdo z řad zelených. Byť může Bursík oprávněně pochybovat o tom, zda by to někdo z jeho kolegů zvládnul. V této souvislosti lze spekulovat o tom, jakou roli v dění kolem ministerstva školství hraje fakt, že i s pomocí financí z evropských fondů protéká tímto resortem velký balík peněz. A ty podle všeho chtějí mít koaliční partneři pod kontrolou.V tomto případě jsme tedy svědky nejenom určitého vnitrostranického boje.

Samozřejmě zelení platí za účast ve vládě nováčkovskou daň. Nyní pouze záleží na vedení, aby nebyla příliš vysoká. Mohlo by se totiž stát, že se strana promění v rozhádaný spolek, ve kterém je nejdůležitější porazit vnitrostranického rivala, nebo mu alespoň co nejvíce zkomplikovat život. Ostatně zelení právě takto na voliče dlouho dobu působili. Tím měli zajištěno, že pro ně brány do sněmovny zůstávaly opakovaně při volbách zavřeny. Martinovi Bursíkovi se podařilo stranu sjednotit a upnout síly na témata, která mohla oslovit voliče a získat potřebné hlasy. Samozřejmě bylo pouze otázkou času, kdy se tento obraz naruší a kdy se uvnitř zelených rozhoří spor o dalším směřování strany. Je v této souvislosti poněkud tristní, že největší pnutí nevyvolávají polemiky o programu, ale tahanice kolem jednoho volného křesla. Takže ne boj o idee, ale o posty, vliv a peníze ohrožuje setrvání nováčka v první politické lize.

Další komentáře si můžete poslechnout v pořadu Názory a argumenty v sekci Rádio na přání .
Některé vybrané komentáře si můžete přečíst také v Týdeníku rozhlas .