Boj poslanců o medvěda

Někdy jde pouze o pár milionů, jindy o desítky a zcela výjimečně i o stovky milionů. Když se pak takovéto sumy sečtou, dostane se počtář k částce několika miliard. Jednotlivé návrhy shromažďuje většinou rozpočtový výbor, který je pak předloží sněmovně k hlasování. Někdy jsou návrhy poslanci předkládány přímo v průběhu tzv. druhého čtení. Je dobré ještě jednou zdůraznit, že jde o návrhy, které nejsou obsaženy ve vládním návrhu rozpočtu.

Pro takovýto proces se vžil termín porcování medvěda. Pokud při něm jsou zákonodárci úspěšní, mohou si na účet státu přihřát polívčičku popularity ve svém volebním obvodu. Například při přestřihávání pásky při otevření školy, hřiště či hasičské zbrojnice, které vznikly, nebo byly opraveny s pomocí peněz, které šikovný poslanec přihrál ze státního rozpočtu. Přesto takovéto počínání není zrovna chvályhodné.

Státní rozpočet má v jednotlivých kapitolách dostatečný prostor k tomu, aby finančně ošetřil podobné projekty. Ostatně stačí nahlédnout do jednotlivých kapitol a přečíst si, co se kde za desítky milionů korun bude stavět či opravovat. Navíc financování jednotlivých projektů nemusí nutně spadat na bedra státu. Některé by se mohly pokrývat z rozpočtů krajských či místních, jindy zase s pomocí peněz z evropských fondů. Zkrátka někdy je snaha získat peníze při tzv. porcování medvěda motivována tím, že žadatel neuspěl jinými způsoby a tak se snaží svůj projekt prosadit s pomocí poslance. Státní rozpočet to sice nezruinuje, ale k průhlednějšímu hospodaření se státními penězi to určitě nepřispěje.

Z tohoto úhlu pohledu by tudíž mohla chvályhodně vypadat snaha sociální demokracie, tzv. porcování medvěda zabránit. Zhruba dvě a půl miliardy korun, které by se tím ušetřily, by pak podle ČSSD měly být použity na růst platů ve školství. V této souvislosti lze namítnout, že by mohly být spíše využity ke snížení plánovaného schodku. V každé kapitole se totiž najde hned několik položek, ve kterých by se dalo ušetřit. Takže i ve školství by se určitě objevily peníze, které by mohly vylepšit platy učitelů.

Zároveň je dobré dodat, že negativní postoj sociální demokracie k tzv. porcování medvěda by byl chvályhodnější v době, kdy byla nejsilnější vládní stranou. Jednak měla větší sílu takovéto iniciativě zabránit, jednak měla ve svých řadách ministra financí, který mohl silou argumentů podobné choutky kolegům zatrhnout. K tomu však nedošlo a navíc býval medvěd tučnější, než ten, který byl k porcování předhozen letos.

Tzv. porcování medvěda samozřejmě není to nejpodstatnější, co hospodaření státu aktuálně trápí a co by měli politici začít řešit. Zásadní problém spočívá v tom, jak vůbec politici k návrhům státního rozpočtu opakovaně přistupují. Z jejich počínání nabývá člověk dojmu, že se řídí heslem z cizího krev neteče. Takže každý rok můžeme být svědky tradičního rituálu. Ministři se snaží ze společné kasy získat pro svůj resort více peněz. A často bývají úspěšní. Přitom nikoho příliš netrápí, jak se s penězi ze státního rozpočtu zachází. O tom, že ne zrovna svědomitě, svědčí nejrůznější zprávy Nejvyššího kontrolního úřadu. Přitom nehospodárně vynaložených peněz bývá v součtu často více než kolik poslanci rozdělí při mediálně vděčném porcování medvěda.

Pokud by tudíž chtěli politici lépe přistupovat k rozdělování státních peněz, měli by začít důkladným rozborem, na co vlastně tyto finance vydávají a zda je to tak správně. Řeč může být o nezávislém auditu, který by důkladně analyzoval jednotlivé rozpočtové kapitoly. Na základě toho by se pak mohli politici zodpovědně rozhodovat o tom, kde se mají peníze ubrat a kde třeba i přidat. Nic takového se však neděje a nic nenasvědčuje tomu, že se dít bude. Politici totiž nejsou pod silným tlakem veřejného mínění a podle toho to se státními financemi vypadá. Nic se na tom nezmění do té doby, než si voliči uvědomí, že ve státním rozpočtu nejsou nějaké cizí peníze, ale peníze z jejich peněženek a dají to politikům patřičně najevo.

Další komentáře si můžete poslechnout v pořadu Názory a argumenty v sekci Rádio na přání .
Některé vybrané komentáře si můžete přečíst také v Týdeníku rozhlas .