Boj o reformy pokračuje

Pomoci k tomu mají mimo jiné reformní zákony, které vláda prosadila v parlamentu. Pokud by tyto návrhy neprošly, mohl by Topolánkův kabinet patrně na přijatelný schodek pro Brusel zapomenout.

Vláda se z rozpočtového úhlu pohledu dostala do časového presu a stihla reformy na sněmovní půdě prosadit na poslední chvíli. Pokud totiž mají poslanci projednat zákon o hospodaření státu do konce letošního roku, měla by vláda rozpočet na rok 2008 schválit zhruba do konce září. Proto ten spěch a proto mimořádná schůze v srpnu. Takto má Senát šanci vyjádřit se k reformním návrhům ještě v průběhu prvního měsíce nového školního roku. Podpis prezidenta by pak měl být jen nutnou formalitou.

Právě podcenění některých formálních procedur však může vládě zkomplikovat život. V těchto dnech totiž sociální demokraté vládní koalici vzkázali, že práce kvapná může být málo platná. Podle místopředsedy ČSSD Bohuslava Sobotky došlo k formálnímu pochybení a nelze tudíž vyloučit, že by se dolní parlamentní komora mohla reformními návrhy zabývat znovu. Verze schválená sněmovnou obsahovala totiž několik drobných chyb. Ty byly v tisku, který putoval do Senátu, opraveny. Podstata reformních návrhů sice nebyla změněna, procedura však nebyla formálně dodržena.

Drobné opravy schválených zákonů jsou sice běžné, měl by je však před cestou do horní parlamentní komory podepsat příslušný zpravodaj. Tím byl v tomto případě právě Bohuslav Sobotka. A jeho podpis pod senátní verzí prý chyběl. Sobotka byl o něj údajně požádán až v momentu, kdy už návrh odešel do Senátu. Takže teoreticky může dojít k tomu, že příslušné pasáže obsahující drobné opravy by mohly zamířit zpět do sněmovny a ta by musela o nich znovu hlasovat.

Vzhledem k okolnostem, které provázely původní projednávání reforem, by to pro koalici nemuselo být zrovna příjemné. Řeč je například o sporech mezi platformou v ODS zformovanou kolem Vlastimila Tlustého a vedením strany. Zkrátka Mirek Topolánek by si asi martyrium kolem prosazení reformy jen nerad zopakoval. O tom, zda se tak stane či nikoli, však nemůže rozhodnout. Záleží na tom, zda sociální demokraté budou trvat na porušení formálních pravidel a zda se jim případně podaří prosadit opakované hlasování. Polemika by se totiž vedla o to, zda šlo o změny natolik závažné, že si podpis zpravodaje příslušného zákona skutečně vyžadovaly.

Ať už tento spor dopadne jakkoli, máme zde další důkaz o tom, že reformní téma je značně zpolitizované a že jak vláda, tak i opozice hledají každou příležitost k útoku na protivníka. Ukazuje se tak, že je iluzí představa, že by se zásadní reformy v České republice přijímaly na základě shody napříč politickým spektrem. To co vláda horko těžko protlačila ve sněmovně se za razantní reformní kroky považovat nedá. A i to málo, co nakonec v dolní parlamentní komoře prošlo, je pod tvrdou palbou kritiky.

Koalice k tomu dává příležitost i tím, že si nedokázala pohlídat všechny formality. A nejde jenom o chybějící podpis zpravodaje pod opravenou senátní verzí. Na další problém si vláda zadělala tím, že s pomocí pozměňovacích návrhů k zákonům tzv. přilepila pasáž o regulaci cen léčiv. Přitom Ústavní soud vydal nedávno verdikt k jedné stížnosti, ze které vyplynulo, že tzv. přílepky k zákonům jsou nepřípustné. Marně na to upozorňoval lidovecký poslanec Hovorka. To byl také jeden z důvodů, proč pro vládní návrhy nezvedl ruku. Vláda tyto výhrady svým způsobem ignorovala. Nemůže se tak nyní divit tomu, že sociální demokraté zvažují v této věci ústavní stížnost. Bylo by překvapením, kdyby s ní nebyli úspěšní. Takže kabinet by v nepříliš vzdálené budoucnosti mohl znovu řešit regulaci cen léčiv. Naopak otevřený konec by mohla mít případná stížnost, která se týká poplatků ve zdravotnictví a sankcí pro lékaře za jejich nevybírání. Pokud by verdikt soudu v této věci nebyl pro vládu příznivý, neznamenalo by to výrazný zásah do reforem. Ty totiž nestojí hlavně na platbách za lékařskou péči a už vůbec ne na sankcích pro lékaře.

Další komentáře si můžete poslechnout v pořadu Názory a argumenty v sekci Rádio na přání .