Blíží se pojmenovávání exoplanet?

16. duben 2013

Navzdory nabídkám různých firem, pojmenovat nebeský objekt může jediná instituce. Umožní pojmenovávat i exoplanety?

Lidé mají v sobě odvěkou touhu pojmenovávat věci. Ono se pak o nich lépe hovoří. Například věta „Planetka Dobrovský se ocitla v opozici se Sluncem“, zní a hlavně se pamatuje lépe než „Planetka číslo 40440 se ocitla v opozici se Sluncem“. Máme zažito, že každá významná věc má své jméno. Platilo to od pradávna i o tom, co člověk vidí na obloze. Svá jména mají dva nejjasnější objekty Slunce a Měsíc, nejjasnější hvězdy např. Sírius, Vega, Deneb nebo planety. Jak se rozšiřovaly znalosti člověka o vesmíru, začalo přibývat známých a významných kosmických objektů. Svá jména mají komety, planetky, měsíce planet, povrchové útvary na Měsíci a planetách.

Právo na jméno
Je samozřejmé, že pojmenovat kosmický objekt nemůže jen tak někdo. Pravomoc k tomu má pouze Mezinárodní astronomická unie (IAU) založená roku 1919. Ta sdružuje na 10 000 profesionálních astronomů z 90 zemí světa. Existují jasná pravidla, jak se které objekty pojmenovávají a kdo má právo jméno navrhnout. Například návrh na pojmenování planetky může podat jen objevitel, ale musí splnit několik podmínek: planetka musí mít dostatečně dobře známou dráhu, navrhovatel musí jméno dostatečně zdůvodnit, jméno musí být kratší než 16 znaků, nesmí nikoho hanobit, nesmí být použito jméno osoby činné v politice nebo vojenství minimálně až do 100 let od úmrtí osoby, atd. Pravidel jenom pro planetky je ještě mnohem více. O všem rozhoduje patnáctičlenná skupina astronomů delegovaná IAU. Podobné sady pravidel platí pro další druhy kosmických objektů.

Mezinárodní astronomická unie rozhoduje hlasováním o mnoha důležitých otázkách

Jen jména nestačí
S tím, jak narůstá počet známých kosmických objektů, je téměř nemožné mít všechny pojmenované. V mnoha případech to nedává smysl a nemá to tradici. Například galaxie Grygar by zněla astronomovu uchu opravdu zvláštně. Existuje celá řada katalogů, které se snaží o úplný přehled všech známých objektů dané kategorie. Díky píli českých astronomů Luboše Perka a Luboše Kohoutka vznikl v roce 1967 katalog všech známých planetárních mlhovin. V roce 2001 byl L. Kohoutkem aktualizován, obsahuje 1510 objektů, ale pojmenovat je nikoho ani nenapadlo. Podle autorů katalogu mají mlhoviny jen písmenné označení PK následované čísly vycházejícími ze souřadnic objektu. Už z tohoto příkladu je zřejmé, že když je objektů příliš, nemá smysl jim dávat jména. Planetek dnes známe statisíce, hvězd v naší Galaxii jsou stovky miliard a galaxií v celém vesmíru ještě mnohem více. Stejně jako nikoho nenapadlo pojmenovat třeba všechna auta brázdící české silnice a všichni se spokojují s číslem SPZ, tak i vesmírné objekty mají ve velké většině jen svá katalogová čísla.

Touha po jméně
Přestože moderní přístup číslovat objekty je všeobecně přijímán, touha pojmenovat nebeský objekt v lidech stále zůstává. Svůj smysl to totiž stále má. Málokdo by pod těmito katalogovými označeními Alpha UMi = FK5 907 = HD 8890 = HIP 11767 = IRAS 01490+8901 = SAO 308 = TYC 4628-237-1 = AAVSO 0122+88 hledal hvězdu Polárku. Každý si pamatuje jméno Polárka, zatímco čísla z katalogu se okamžitě vypaří z hlavy. Bohužel, nedá se takto pojmenovat každý kosmický objekt, který nás napadne. Třeba hvězdy dnes už IAU nepojmenovává a platí jen historické názvy starých kultur. Nicméně řada objektů dostává jména i v současnosti, jak už bylo zmíněno, musí ale splňovat jasná kritéria.

Planetární mlhoviny patří k nejhezčím nebeským objektům

Chci jméno koupit!
Možná žijeme v době, kdy mají lidé pocit, že stačí zaplatit dost peněz a vše je možné. Podplácení úředníků za pěknou SPZ na auto je přeci také běžná česká praxe. Pokud jsem kometu neobjevil, tak si její pojmenování prostě zaplatím! Existují firmy, které přesně toto nabízejí. A lidé kupují a kupují… a nepídí se po tom, jestli jejich kup má vůbec nějakou hodnotu. A tak se dnes prodávají pozemky na Měsíci nebo jména hvězd. Za několik set korun člověk dostane certifikát, kterým se může chlubit nebo ho někomu darovat. Mezinárodní astronomická unie nejenom, že takové pojmenování nikdy neuzná, ale přímo říká, že je to podvod na kupujících. Jedinou institucí, která má pravomoc pojmenovat kosmický objekt je IAU. A tečka. Přesto tato uznávaná instituce možná dospěje k revoluční změně.

Pojmenovávání exoplanet
Když byla v roce 1995 objevena první planeta mimo sluneční soustavu, nikdo jí jméno nedal. Byla nalezena u hvězdy 51 Pegasi, a tak se jí začalo říkat 51 Pegasi b. Dnes známe na 800 exoplanet a situace se nezměnila. Každá z nich má jméno své hvězdy, ať už z dřívějšího katalogu nebo z katalogu družice či projektu, který exoplanety objevuje, a za jménem následuje písmeno b. Dají se takto rozlišit i případy, kdy je u jediné hvězdy pozorováno více planet. Známý je i případ hvězdy v souhvězdí Raka, kde je 5 planet, a ty se označují 55 Cnc b, 55 Cnc c, 55 Cnc d, 55 Cnc e, 55 Cnc f. Exoplanety jsou ale takovým fenoménem dnešní doby, že sílí tlak pro to, aby mohly být pojmenovávány jiným způsobem. Tak třeba planeta objevená družicí Kepler a nesoucí jméno Kepler 16 b je dobře známa po světě jako planeta Tatooine. Tak se ve filmové sérii Hvězdné války jmenovala planeta se dvěma slunci. Kepler 16 b je přesně takový případ nalezený nikoli ve fantazii, ale ve skutečném vesmíru.

Exoplaneta epler-47

IAU se rozmyslí
Přestože se IAU několikrát ostře ohradila proti pojmenovávání kosmických objektů za finanční úplatu různými firmami, přeci jen naslouchá touze veřejnosti mít možnost pojmenovat alespoň exoplanety. Už v roce 2009 proběhla uvnitř IAU diskuze na toto téma, ale nepřinesla žádný konkrétní výsledek. Řada objevů nových exoplanet je nejistá, musí se potvrdit raději několika nezávislými pozorováními, proto se musí ustanovit přesná pravidla. Nesmí dojít k tomu, že se pojmenuje objekt, o kterém se později ukáže, že vůbec planetou není. Veřejnost by ráda exoplanety pojmenovávala pěknějšími jmény, a tak se IAU rozhodla, že její komise číslo 53, která má exoplanety v kompetenci, bude v letošním roce hledat řešení situace. Nikdo neslibuje, že závěr komise bude takový, jaký si veřejnost přeje, ale možné to je.

autor: Petr Sobotka
Spustit audio