Blahoslav Zavadil: Nebyli jsme svatí

Popisován je jeho odchod z okupované vlasti, epizoda v cizinecké legii, služba v naší armádě ve Francii a následně zážitky z vojenského výcviku i „civilních“ momentů života na britských ostrovech. Autor si všímá i bojového nasazení u francouzského Dunkerque, kde byl 17. listopadu 1944 těžce raněn, návratu do osvobozené vlasti a v náznaku také toho, co zažil v následujících letech.

Martin Stropnický čte od 6. května z knihy válečných vzpomínek "Nebyli jsme svatí"

• Upravit
• Smazat

Dílo zachycuje osobní vzpomínky Blahoslava Zavadila, příslušníka 1. československé samostatné obrněné brigády vzniklé v letech druhé světové války ve Velké Británii.

Blahoslav Zavadil se nijak nesnaží glorifikovat osudy jednotlivců, sám sebe charakterizuje jako „průšviháře“, ve svém vyprávění se dotýká i všudypřítomných „lumpárniček“ vojáků, vztahu k tzv. nezařazeným důstojníkům a poměru k místnímu obyvatelstvu, zvláště k jeho ženské části, i do jisté míry „přehnané iniciativy“ při bojové činnosti, která v některých případech vedla ke zraněním či dokonce ke ztrátám na životech.

Blahoslav Zavadil žil v letech 1921–2000. Narodil se v Měříně v okrese Žďár nad Sázavou, ale v roce 1924 se rodina přestěhovala do Brna-Žabovřesk. Před ukončením střední školy odešel 17. června 1939 ilegálně do Polska. Po krátkém pobytu odjel lodí Chrobry do Francie, kde podepsal vstup do cizinecké legie a sloužil v posádce v severoafrické Saidě.

Po vypuknutí války se koncem září 1939 přihlásil u československé armády v jihofrancouzském Agde. Po ukončení války se vrátil do Československa, v roce 1946 odešel do civilu. Pracoval jako národní správce papírenského závodu a v dalších zaměstnáních, perzekvován nebyl.