Biologické řešení sudetoněmecké otázky se nekoná

Proč se pořád považují za sudetské Němce? Kdyby to vzdali, řekl Bernd Posselt, pomohli by naplnit nemorální a protiprávní kalkulaci těch, kteří jejich předky vyhnali z jejich domova, kde žili stovky let.

Minulost a budoucnost nejsou podle Posseltových slov v protikladu, ale podmiňují se. A pokud někdo tvrdí, že je nutné zapomenout, udělat tlustou čáru a dívat se do budoucnosti, pak argumentuje tak, jako by obzvlášť uzpůsobený pro budoucnosti byl jen ten, kdo trpí ztrátou paměti. Víme, že to není pravda, zdůraznil v Norimberku Posselt. A dodal: Budoucnost má jen ten, kdo se ke svým dějinám postaví.

Jak to udělat, to mluvčí poválečné generace, která převzala vedení sudetoněmeckého krajanského sdružení, navrhl v Norimberku zcela konkrétně: například vytvořením společného grémia mladých českých a sudetoněmeckých historiků, protože s velkou pompou ustavená společná komise historiků nevyprodukovala údajně nic, co by vedlo k cíli. Anebo vytvořením komisí pravdy podle jihoafrického vzoru, které by sebraly svědectví očitých svědků na obou stranách a kvalifikovaně je posoudily.

Žádný z těchto návrhů se do českých médií zatím nedostal a nejspíš už nedostane. Sudetoněmecká otázka tak zůstává u ledu, jak to v pondělních Lidových novinách, snad jediném komentáři k sudetoněmeckému sjezdu když nepočítám Halo noviny, formuloval Bohumil Doležal.

Je to škoda a česká veřejnost je sama proti sobě. Že se rozhoupají zdejší politici a jmenují nějakého vládního zmocněnce pro rozhovory se sudetskými Němci, to se totiž zřejmě ani za ministra Schwarzenberga a ministryně Stehlíkové čekat nedá. Bude tedy záležet na zdejší občanské společnosti, jestli pro dialog vytvoří pokud možno plodnou platformu. Vedení Sudetoněmeckého krajanského sdružení už vyslalo v tomto směru velmi zřetelný signál, když letošní cenou Karla IV vyznamenalo disidenta a levicového liberála Petra Uhla, osobnost s neposkvrněnou minulostí nepřetržitého boje o lidská práva.

A co na to zdejší občanská společnost? Literární noviny zveřejnily dopis česko-německé publicistky Aleny Wagnerové, zasloužilé sběratelky vzpomínek odsunutých i neodsunutých českých Němců, Petru Uhlovi, ve kterém Wagnerová píše, že mu nemůže gratulovat. A to proto, že jakkoli se my Češi -cituji- "stydíme za to, co se dělo po válce v pohraničí, a na odsun se díváme kriticky až odmítavě, na druhé straně působilo v Landsmannschaftu mnoho bývalých henleinovců, takže se nikdy nedobral k tomu kriticky se zamyslet nad svou funkcí v předpolí druhé světové války a rozbití posledního demokratického státu ve střední Evropě. A jeho členové všechny chyby viděli jen na české straně, - zdůrazňuje Alena Wagnerová a dodává, že dovede pochopit, že si sudetští Němci nechali poplést hlavy Hitlerem a Henleinem, ale neodpustitelné pro ni je, že se svou tehdejší rolí nikdy kriticky nezabývali a patří tak k tomu segmentu německé společnosti, který je - podle Aleny Wagnerové- "historicky nepoučitelný". Ve svém dopisu Petru Uhlovi Wagnerová zdůrazňuje, že je pro českou společnost bezpodmínečně nutné zabývat se kriticky a tvrdě tím, co se v Sudetách po válce dělo. Musí se tím ale zabývat ze své vlastní, české pozice, která se bude vždycky kriticky stavět k fašismu a henleinismu. Konec citátu.

Dodejme, že otázek nastolil dopis Aleny Wagnerové hned celou řadu. Jen namátkou: Je pozice, vždy kritická k fašismu a henleinismu, opravdu "naše vlastní, česká "? Nemytizujeme si ji? Především ale: sudetoněmecké krajanské sdružení- v terminologii Wagnerové Landsmannschaft, - je značně heterogenní společenství a házet do jednoho- Henleinovi poplatného- pytle křesťany z Ackermannovy obce, sociální demokraty ze Seligerovy obce a příslušníky militantního Wittikobundu je asi jako tvrdit, že Václav Havel a Miloš Jakeš je jeden za osmnáct a druhý bez dvou za dvacet: vždyť jsou to přece oba Češi. Faktem ale na druhé straně je, že se svým pocitem, že Němci údajně chtějí od Čechů, aby si sypali popel na hlavu, ale svou vinu uznat nechtějí, souzní Wagnerová s většinou zdejšího obyvatelstva. O důvod víc začít se sudetskými Němci konečně mluvit. O všem a naprosto otevřeně.

Další komentáře si můžete poslechnout v pořadu Názory a argumenty v sekci Rádio na přání . Některé vybrané komentáře si můžete přečíst také v Týdeníku rozhlas .