Binjamin Netanjahu chce být příštím premiérem Izraele

Jeho oznámení se všeobecně čekalo, protože nikdo v Izraeli nepochyboval, že příčinou jeho překvapivého odstoupení z funkce ministra financí začátkem srpna byly právě jeho politické ambice. Bibi, jak mu v Izraeli přezdívají, si počkal na příhodnou chvíli a svou předvolební kampaň začal pěkně zostra. Opřel se o nejpravicovější elementy v izraelské společnosti a nejzapřísáhlejší odpůrce vyklizení izraelských osad z pásma Gazy a zahájil boj o předsednické křeslo právě návštěvou osadníků v kontroverzní oblasti okolo Jeruzaléma, výzvou k další výstavbě a rozšiřování osad a prudkými výpady proti premiérovi Arielu Šaronovi.

Vyčetl mu zejména jednostranné stažení z pásma Gazy, za které od Palestinců nevymohl žádné gesto na oplátku. Obvinil ho z budování "spíše velké Palestiny, nežli velkého Izraele", z ohrožování bezpečnosti státu, ze zrady ideologie Likudu a zběhnutí k levici. Šaron reagoval prohlášením, že Netanjahu je neurotik, který neumí zvládat tlak, panikuje a ztrácí hlavu, a proto nemůže vést zemi. Připomněl veřejnosti, že Netanjahu odstoupil z funkce ministra financí týden předtím, než byl parlamentu předložen rozpočet na příští rok, a že se stal nejhalasnějším kritikem plánu stažení z Gazy poté, co pro něj čtyřikrát zvedl ruku. Nato se oba politici obvinili z hysterie.

V Likudu Netanjahu prosazuje předčasné primárky v listopadu tohoto roku, protože má ve straně momentálně silnou podporu; Šaron a jeho okruh preferují řádný termín v únoru příštího roku, který má o vůdci strany rozhodnout před parlamentními volbami v listopadu 2006. Pokud by volební komise Likudu, která má rozhodnout 26. září, potvrdila primárky na letošní listopad, zažil by Izrael poprvé ve své historii pokus politické strany o svržení svého předsedy, který je ve funkci premiéra.

Jaké má ale Netanjahu vůbec šance na úspěch? U veřejnosti zatím nevelké - 54% Izraelců by v křesle premiéra chtělo dál vidět Šarona, zatímco Netanjahua pouze 21%. Předsedou Likudu by však Šarona nyní zvolilo jen 26% členů strany a 51% by dalo přednost Netanjahuovi. Šaron si velké množství svých spolustraníků znepřátelil přezíravým postojem vůči jejich názorům a tím, že navzdory jejich opakovaně vyjádřenému odmítavému stanovisku prosadil svůj plán stažení z pásma Gazy - a likudnici mu to nezapomněli.

Analytikové si všímají, že Netanjahu oslovuje pouze členy Likudu, zatímco Šaron promlouvá k celé veřejnosti, u které je také poměrně oblíbený. Premiér naznačil, že pokud by primárky prohrál, založil by zřejmě vlastní stranu a šel do parlamentních voleb jako její vůdce a soupeř Netanjahua. Prohlásil také, že docela určitě by nebyl číslem dvě ve straně, v jejímž čele by stál Netanjahu, přestože on sám Likud počátkem sedmdesátých let založil. A média odhadují, že by Šaronova nová strana vzhledem k premiérově popularitě dosáhla slušných volebních výsledků.

Netanjahu Izraelcům tvrdí, že když byl v letech 1996-1999 premiérem, vládl železnou rukou a podařilo se mu skoro vymýtit terorismus. Média ale připomínají, že útokům docházelo i za jeho vlády. Považují ho za bezpáteřního oportunistu s narcisistickými sklony a vyčítají mu, že pohřbil dohody z norského Osla a posílil moc teroristické organizace Hamas. Svými zákulisními pokusy o rozeštvání amerického prezidenta a Kongresu si znepřátelil Billa Clintona, a poškodil tak izraelsko-americké vztahy. Především ale nesplnil ani jediný ze slibů, kterými se oháněl v době předvolební kampaně po vraždě levicového premiéra Jicchaka Rabina. Izraeli tehdy nesliboval nic menšího než mírovou dohodu s Palestinci. Bývalý izraelský premiér Jicchak Šamir ho nazval "andělem zkázy", připomínají levicová média a varují, že Netanjahu a jeho nesmlouvavé pravičáctví jsou to poslední, co židovský stát potřebuje. 55letý Bibi má však mnoho příznivců, nepopiratelné charisma, obrovskou ctižádost a slibuje svým ultrapravicovým příznivcům nekompromisní postoj a žádné další ústupky vůči Palestincům.

Netanjahu už témata své předvolební kampaně zhruba naznačil, Šaron zatím mlčí. Nechal se jen slyšet, že další židovské osady vyklízet nehodlá, i když připustil, že některé ze zhruba 120 na Západním břehu Jordánu by na svém místě asi nezůstaly, kdyby byl premiérem i po příštích volbách.

Předvolební kampaň obou odvěkých rivalů bude nepochybně dramatická, a ať už primárky Likudu vyhraje kterýkoli z nich, bude národ zoufale potřebovat sprchu, shrnul situaci Jerusalem Post. Soudí, že boj bude nelítostný a zřejmě i nevkusný, protože oba kandidáti se nenávidí a udělají pro své vítězství cokoli. V tomto klání bude jen velmi málo ideologie, protože je především osobní.