Bez televize

Britským televizím budou chybět obrázky a rádiím zvuk nikoli proto, že by si příbuzní Davida Kellyho nepřáli vědět, zda ho dohnala k sebevraždě indiskrece BBC anebo nátlak úřadů a politiků. Elektronickým médiím pozůstalí nedůvěřují kvůli zkušenosti, že ať už se média věnují čemukoli, výsledkem je s pravděpodobností blížící se jistotě zábava. Mediální byznys se řídí zásadou, že vysokou sledovanost, ze které plynou vysoké zisky z reklamy, lze spolehlivě docílit tím, že se informace nabízejí jako show. I tragédii mají média tendenci prodat jako atrakci a není náhodou, že i do kdysi seriózních médií stále více proniká bulvár.

Nelze-li na tomto trendu nic změnit, nezbývá než zavřít před kameramany dveře. Britové podezírají svého premiéra, že ve snaze získat podporu veřejného mínění pro účast v irácké válce přeháněl schopnost Saddáma Husajna užít zbraní hromadného ničení. Televize SKY, ITV či Channel Four už měly zřejmě představu, jak toto téma pojednat jako hon na celebritu, napínavý zábavný seriál s otevřeným koncem. Výpovědi lidí, kteří mluvili s Davidem Kellym, by se výnosně střídaly s reklamami na turistická letoviska a hygienické potřeby. A vědec, který neunesl tíhu konfliktu zájmů, když nechtěl poškodit vládu, ale ani nechtěl lhát, by se, drsně řečeno, musel obracet v hrobě.