Bez práce jsou koláče
Stalo se, samozřejmě, co se stát muselo. Stalo se, co se očekávalo. To je při jakémkoli očekávání směrem k Poslanecké sněmovně běžné, vybočení z normy by mohlo vyvolat u veřejnosti zděšení, že poslancům asi přeskočilo... Poslanecká sněmovna samozřejmě osekala návrh Miroslava Kalouska (KDU-ČSL) na omezení některých nebetyčně zbytečných finančních výhod, které těmto zákonodárcům - podle jejich vlastních přání a odhadů - náleží.
A tak i nadále budou moci poslanci po republice létat bez placení (podobně jako mohou bez placení jezdit městskými hromadnými dopravami a vlakovými spoji Českých drah v první cestovatelské třídě), přičemž k tomu budou pobírat denní diety dvaapůlkrát vyšší, než stát předepisuje ostatním občanům.
Za tu práci, co naši poslanci v zahraničí odvádějí (například při cestách do Číny, nebo do Severní Koreje, a podobně), je ten dvaapůlnásobek běžných diet jistě namístě. Bez něho bychom jako stát asi šli ke dnu, neboť poslanečtí cestovatelé by museli projednávat, co projednávají, někde v rychlojídelně nad rychlojídlem...
Poslanec Kalousek navrhnul omezení některých - podle něj, a tuším, že i podle veřejnosti nepatřičných - výhod již loni. Kdo z nás netrpí výpadky paměti, bylo toho tehdy k poslaneckému omezování více. Před těmi několika měsíci se též hovořilo o tom, že poslanci si opět sníží své účelově zvýšené platy, což byla tehdy poměrně nepochopitelná finanční šaráda v souvislosti z nezvýšením platů příslušníkům bezpečnostních sborů a hasičstva.
Poslanci nějak časem na to, aby si platy zase snížili, pozapomněli, takže doufám (a se mnou jistě i vší politiku sledující veřejnost), že alespoň rozdíl mezi svými platy před a po zvýšení odevzdávají na ty dobročinné účely, jak mnozí z nich loni avizovali.
Zatímco bezplatné letenky poslancům zůstaly, a to proto asi, aby stíhali při svých nabitých pracovních programech zaletět si domů na konzultace se svými voliči a pak tryskat (nebo turbovrtulovat) zase zpět do Prahy, aby tam pracovali na blahu národa, s benzínem to budou mít někteří z nich v budoucnu horší. Ti z poslanců, kteří mají k dispozici služební vůz, budou napříště stát před osudovou volbou: budou si totiž muset zvolit jen jednu ze dvou možností, jak pouštět státu finanční žilou, zatímco dosud mají k dispozici obě dvě. Napříště budou muset buď dál používat kartu na benzin do vozu zdarma a z cestovních náhrad jim zbude jen 15 procent, nebo dostanou celý cestovací paušál, odstupňovaný podle místa bydliště, ovšem karty na benzin se budou muset vzdát.
Doufejme, že tohle budou poslanci, kterých se to týká, schopni promyslet a domyslet tak, aby to neovlivnilo jejich schopnost zabývat se při práci ve sněmovně i dalšími, jednoduššími šarádami, jakými je například státní rozpočet, volba rady pro rozhlasové a televizní vysílání a podobně...
Jak jistě již tušíte, hrubě s postupem poslanců při pokusu o to, odebrat si nějaké zbytečné výhody, nesouhlasím.
Kdybych měl nad nimi nějakou moc (iluzorní moc v podobě voličského práva nemohu, bohužel při stávajícím volebním zákonu uznat za relevantní), a zaplať Pánbůh, že tu moc nemám, nepobírala by řada poslanců už teď ani halíř. Navíc bych je, například za absenci v zaměstnání nechal doplácet přesně ten díl jejich mzdy, který si tou nepřítomností nevydělali.
Proč se mám jako občan a volič dozvídat z médií, že ten či onen zákon či návrh neprošel sněmovnou, protože tam nebylo dost hlasujících? Co je to za nesmysl? Řada věcí v téhle zemi nefunguje díky hloupým a nedotaženým normám, poslanci to (alespoň ti, kteří používají ke své práci nějakou zpětnou vazbu od veřejnosti) vědí - a přesto zívá sněmovna koncem týdne prázdnotou. Jak se tomu mohu - říká-li se tomu tady demokratický a právní stát - bránit? Odpovím si sám a smutně. Nijak. Pro život v téhle zemi je nutné vyzbrojit se (a za pochodu neustále přezbrojovat) neuvěřitelnou a v podstatě proti-lidskou dávkou nevšímavosti vůči činnosti poslaneckého sboru. Má to přece svou logiku: oni si nás nevšímají, tak proč bychom si my měli dumáním nad jejich prací poškozovat zdraví?
Nejposlouchanější
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Závěr příběhu staré Karviné, který měl zůstat pod zemí
Karin Lednická, spisovatelka

Šikmý kostel 3
Románová kronika ztraceného města - léta 1945–1961. Karin Lednická předkládá do značné míry převratný, dosavadní paradigma měnící obraz hornického regionu, jehož zahlazenou historii stále překrývá tlustá vrstva mýtů a zakořeněných stereotypů o „černé zemi a rudém kraji“.