Berlusconiho opoziční blok se rozpadá

Má být výrazem hluboké nespokojenosti obyvatelstva s vládou levého středu Romana Prodiho a především s návrhem státního rozpočtu na příští rok, který byl schválen v poslanecké sněmovně minulou neděli a který se asi Prodimu podaří prosadit v Senátu jen za cenu toho, že s hlasováním spojí otázku důvěry. Chtěla by také prokázat, že opozice vedená Berlusconim je připravena k odvetě za prohrané jarní volby.

Není pochyb o tom, že Prodiho vláda příliš populární není. Poslední průzkumy veřejného mínění hovoří o tom, že by ji opět volilo jen 37 % voličů, zatímco opozice by měla mnohem víc než 50 %. Vede k tomu nejen řada nepopulárních úsporných opatření, která ministr ekonomie Tommaso Padoa Schioppa (čti: tommázo pádoa skjoppa) musel zavést, aby se schodek státního rozpočtu vešel do kritérií maastrichtských dohod. Vypracování rozpočtu bylo totiž spojeno s velkým handrkováním 9 stran levého středu, při nichž se zvláště vyznamenali někteří představitelé extrémně levicového křídla vlády.

Myslím, že pouze v Itálii je možné, aby se náměstkové ministra aktivně zúčastnili manifestací svolaných extrémní levicí proti akci vlády, jejímiž členové jsou. Prodimu je ale třeba uznat, že bez ohledu na protesty prakticky všech kategorií jde dál svou cestou, na nikoho se moc neohlíží a ústupky dělá jen v okrajových záležitostech, které jsou dobrým soustem pro ostré televizní debaty ale na podstatě rozpočtu nic nemění. Proto také manifestace, kterou na 2. prosince svolal Berlusconi do Říma, by se mohla stát bumerangem. Účast bude masová, ale mohla by spíše než sílu ukázat bezmocnost. Čas pracuje proti magnátovi. Nejde jen o to, že mu je 70 let. Jeho koalice totiž ukazuje stále hlubší trhliny. Křesťansko-demokratické centrum vedené bývalým předsedou sněmovny Pieferdinandem Casinim (kazínym) otevřeně prohlašuje, že koalice pravého středu skončila volební porážkou následkem příliš pravicové orientace bývalé vlády.

Je tedy třeba vypracovat novou dohodu a zvolit nového šéfa opozice. A nová opozice má bojovat v parlamentu a ne na ulicích. Proto ani na manifestaci 2. prosince Casini nepřijde. Berlusconiho spolupracovníci na to reagují velmi ostře, ale vidí, že Casini neustupuje.

Ještě nebezpečnější je pro Berlusconiho postoj doposud nejbližšího spojence - Ligy Severu. Po jarním referendu, které pohřbilo návrh pravice na federalizaci státu nezůstalo Lize v ruce po 5leté koalici s Berlusconim prakticky nic. Navíc početní představitelé umírněného křídla vlády, jako ministr veřejných prací Antonio di Pietro či ministr hospodářského rozvoje Pierluigi Bersani (pierlujdži bersány) do rozpočtu zařadili stavbu některých důležitých infrastruktur v severní Itálii, na kterých Lize Severu logicky velmi záleží a navíc další ministři nabídli Lize spolupráci při vypracování návrhů na decentralizaci státu. Vůdce Ligy Umberto Bossi sice stále hovoří o věrnosti Berlusconimu, ale přiznal, že "v některých případech bychom opatření vlády mohli schválit".

Doposud nejvěrněji se k Berlusconimu staví pravicová Národní Aliance. Této straně ale hrozí rozkol. Její předseda a bývalý ministr zahraničí Gianfranco Fini (džanfranko fíny) tlačí stranu stále více do centra, tak aby mohla vstoupit do Evropské lidové strany. To se ale nelíbí pravicovému křídlu, které prohlašuje, že "takto se odřezávají samotné kořeny našich tradic" a že asi bude nutné si vytvořit vlastní seskupení.

Navíc, po schválení rozpočtu přijde do parlamentu návrh na reformu italského mediálního systému, která bude pro Berlusconiho holding Mediaset méně příznivá než systém dosavadní. Že se mraky stahují prokázalo i nedávné rozhodnutí německých úřadů vyloučit Mediaset ze soutěže o privatizaci jednoho významného televizního kanálu.

Kuriozitou situace je, že Prodi má se vší pravděpodobností zájem na tom, aby Berlusconi v politice zůstal. Protože magnátova přítomnost je tím nejlepším tmelem jeho koalice. Až odejde, budou asi odstředivé tendence v jeho řadách mnohem silnější.

Další komentáře si můžete poslechnout v pořadu Názory a argumenty v sekci Rádio na přání .