Berlusconi a jeho soudní válka bez konce

Poslední z nich má dokonce mezinárodní přesah. Tento týden v úterý začal v Miláně proces, ve kterém je dnes už bývalý premiér obžalován, že uplácel svědky, aby svědčili v jeho prospěch. Jako spoluobviněný figuruje advokát David Mills, který měl za dvě křivá svědectví inkasovat 600 000 dolarů.

Neobvykle emocionální náboj aféře dodává fakt, že pan Mills žil po desetiletí ve spořádaném svazku s jistou Tessou Jowellovou, v Británii ovšem mnohem více známou ne kvůli svému manželovi, ale kvůli své funkci ministryně kultury ve vládě Tonyho Blaira. Když před rokem vyšlo najevo, že proti Davidu Millsovi je vznesena žaloba, paní ministryně o níž tisk hlásal, jak je její srdce zlomené, okamžitě ohlásila takříkajíc oddělení od stolu a lože, zatímco zčistajasna vypakovaný manžel urychleně opustil půdu Spojeného království.

Silvia Berlusconiho ale ani tolik nezajímaly peripetie domácnosti Davida Millse a Tessy Jowellové jako spíše způsoby, kterými by vyvrátil proti němu vznesená obvinění. Naštěstí, či naneštěstí italská justice v tomto ohledu nabízí dostatek možností.

Tou první a nejčastěji se prosazující šancí je zdlouhavost soudního řízení. Ze statistik vyplývá, že až třicet procent zahájených procesů se s ohledem na promlčecí lhůty skončí, aniž by byl vynesen rozsudek. Pro pachatele finančních deliktů je zvláště výhodné, že promlčecí lhůta začíná běžet datem spáchání trestného činu, přičemž lhůta se krátí či naopak prodlužuje s ohledem délku hrozícího trestu. Proto obžalovaní a samozřejmě i Silvio Berlusconi využívají všech možností, jak trvání procesu co nejvíce prodloužit, k čemuž se často hodilo například vyhýbání se přelíčení.

Druhou cestou, jak se dařilo unikat trestům, nejčastěji za korupci a daňové úniky, byla politika. Berlusconiho strana Forza Italia sice má název odvozený z pokřiku fotbalových fanoušků, ale od počátku byla budována, jako by to měla být jedna z odnoží jeho podniků. V tomto ohledu se dal chápat i někdejší volební slib, že Itálie bude prosperovat jako Berlusconiho Mediaset. Když loni Forza Italia prohrála volby, bylo zřejmé, že slib byl dodržen jen z poloviny. V předchozích čtyřech letech prosperoval jen Mediaset, ale italská ekonomika zůstala zadřená. Za Berlusconiho vlády byly navíc v parlamentu schvalovány zákony, které jako by byly šity na míru firmám a potížím tehdejšího předsedy vlády. Krátily se promlčecí lhůty, rozšiřovaly se tolerance pro "chyby a omyly" v účetnictví a až pouze veto prezidenta Ciampiho a tím vyvolané referendum zabránilo vyhlásit imunitu pěti nejvyšších ústavních činitelů, mezi nimiž - jaká to náhoda!- figuroval také předseda vlády.

Právě zahájený proces představuje výjimku, dříve nepředpokládanou odbočku. Obvinění týkající se advokáta Millse se objevilo v rámci jiného soudního řízení proti daňovým únikům v Mediasetu. Je tu ale jeden významný rozdíl. Za zmíněné daňové úniky nejspíše nebude nikdo potrestán, protože co nevidět vyprší promlčecí lhůty.

Kauza se statisícovými úplatky v dolarech ale takto skončit nemusí. A potom by se Silvio Berlusconi mohl dočkat osudu mnoha jemu podobných hříšníků, které nakonec dostihl trest ne za jejich hlavní zločiny, ale za překročení zákona, které se ve srovnání s nimi mohlo zdát zanedbatelné. Ostatně, nebyl to snad americký gangster italského původu Al Capone, kdo se nakonec ocitl za mřížemi ne kvůli vraždě, ale kvůli úplné banalitě, za kterou jistě pokládal nezaplacené daně?

Další komentáře si můžete poslechnout v pořadu Názory a argumenty v sekci Rádio na přání .