Běloruský prezident přijal zástupce opozice

V nedávných parlamentních volbách sice mohli kandidovat opoziční představitelé, nicméně ani jeden z nich se do parlamentu nakonec nedostal. Zahraniční pozorovatelé tehdy konstatovali, že volby neměly průběh, které vyžadují standardy obvyklé v demokratických zemích. I proto, že minimum pozorovatelů mohlo sledovat sčítání hlasů.

Lukašenko dosud nikdy nepřipustil, že by potřeboval opoziční zástupce pro řešení státních záležitostí. Možných vysvětlení je několik. V Bruselu pečlivě pozorují běloruský vývoj. Vytvoření Konzultační rady má podle jednoho z nich znamenat snahu prezidenta o sbližování s Evropskou unií. Ta naznačila, že by Bělorusko mohlo být přizváno do takzvaného Východního sousedství. Tedy organizace, která má některým post sovětským republikám usnadnit integrační kroky.

Bělorusku nakonec pomohla i energetická krize na počátku roku, kdy přes Ukrajinu nešly dodávky plynu do Evropské unie. V případě Běloruska tomu bylo naopak. Zvýšilo kapacitu dodávek plynu přes své území. V Bruselu to komentovali slovy, že zatímco Ukrajina jako tranzitní země ztratila obraz stabilního partnera, Bělorusko naopak. Ostatně na spolehlivost dodávek poukazoval Lukašenko vždy po kritikách ze Západu, že jeho režim je poslední diktaturou na starém kontinentě.

Do Konzultační rady ale byli přizváni jen zástupci části opozice, nikoli třeba nejsilnější Běloruské národní fronty. Naproti tomu do rady přijali pozvání reprezentanti Sjednocené občanské strany, Helsinského výboru, Svazu podnikatelů Běloruska a nezávislé ekonomicko analytické skupiny nazvané Strategie.

A tady se nabízí další možné vysvětlení. Lukašenko se ve skutečnosti nesnaží o dialog s opozicí, ale spíše o její rozdělení.

Prezident by mohl být přizván na inauguraci zmíněného Východního partnerství, která proběhne 7. května. Mělo by jít nejen o znak tajících vztahů s Bruselem, ale dokonce se počítá s tím, že by běloruského prezidenta nakonec pozvali i na summit EU do České republiky. To by po letech zamrzlých vztahů Brusel Minsk znamenalo skutečný přelom.

Co se týče vývoje v Bělorusku, objevují se v zemi názory, že se schyluje k takzvanému Kulatému stolu jako v Polsku v roce 1989. Tehdy u něj zasedli představitelé vládnoucích komunistů s opozicí. Výsledkem byla dohoda o prvních svobodných poválečných volbách a klidném předání moci.

Druhý tábor běloruských politiků tvrdí, že jde v případě běloruského Kulatého stolu o přílišný optimismus. V roce 1989 se rozpadal Sovětský svaz a Moskva byla částečně oslabena. Navíc je třeba připomenout, že zatímco v Polsku dlouhodobě převládaly anti ruské postoje vyplývající ze špatných zkušeností s mocným východním sousedem v minulosti, Bělorusko o nějakém oddalování od Moskvy neuvažuje.

Rusko v posledních letech usiluje o návrat na vrcholnou světovou scénu a dává dlouhodobě najevo své ambice připoutat k sobě, alespoň v první fázi, země bývalého Sovětského svazu. Důkazem toho je i nedávné uznání Jižní Osetie a Abcházie, separatistických regionů Gruzie a konečně i ozbrojený konflikt této země s ruskou armádou loni v létě.

Bělorusko vzhledem k historické blízkosti Ruska rozhodně nebude chtít nějak výrazně vztahy s Moskvou ochlazovat. Už proto že i zde existuje energetická závislost na ruských dodávkách plynu. Moskva sice postupně zvyšuje cenu dodávek i pro Bělorusko, nicméně ta zůstává podstatně nižší, než ta, za kterou je plyn dodáván ostatním zemím. Zmíněná energetická závislost bude sbližování s Evropou komplikovat. Rusko na sbližování Minska s Bruselem nemá zájem. A otázkou zůstává nakolik upřímné jsou i poslední Lukašenkovy kroky.

Další komentáře si můžete poslechnout v pořadu Názory a argumenty v sekci Rádio na přání . Některé vybrané komentáře si můžete přečíst také v Týdeníku rozhlas .