Bedlivě našlapující prezident
Před rokem byla po pěti měsících od voleb stabilní vláda stále ještě v nedohlednu a tak bylo celkem přirozené, že se hlava státu výjimečné situace dotkla v tradičním projevu v den vzniku československé státnosti. Pro ty, kdo už pozapomněli: Václav Klaus tehdy řekl (cituji): "že si přeje , aby došlo k vytvoření alespoň elementární shody demokratických stran nalevo i napravo od pomyslného středu politického spektra o možnosti sestavit vládu, nebo o nutnosti uspořádat nové volby".
Což se těžko dalo vykládat jinak než coby přinejmenším půl-výzva ke vzniku velké koalice ODS a sociálních demokratů. Že to vše nakonec dopadlo jinak, víme dobře. Letos 28. října, ve chvíli, kdy se na domácí scéně neděje žádné vážnější drama a, neměl prezident silnější vnitropolitické téma a tak se soustředil na otázky politiky zahraniční. O níž se ovšem značná část populace zajímá vlažně a spíš se dívá do seznamu, zda mezi vyznamenanými není nějaká kontroverzní postava. Jíž tu ale nalézt nelze - hrdinové válečného odboje, včetně dávno padlých, pronásledovaní duchovní, řádová sestra starající se přes půl století o potřebné, umělci více méně nekonfliktní. Komentátorům schází ocenění bratrů Mašínů. Ale Václav Klaus nikdy nedal najevo vůči Mašínům sympatie nebo i jen respekt. Návrhy z parlamentu sice vnímá, ale závazné pro něho nejsou. Pokud by se někdy Mašíny pod zvýšeným tlakem zákonodárců uvolil vyznamenat, těžko by to bylo těsně před prezidentskou volbou, kdy bude potřebovat každý hlas z levice, byť anonymní, neboť v tajné volbě. Ale samozřejmě není vyloučeno, že pokud bude Klaus na Hradě ještě jedno období na Mašíny také dojde. Předseda ODS už o jejich hrdinství před nedávnem na veřejnosti mluvil.
Ale zpět k prezidentově řeči. V zásadě nic nového v ní nezaznělo. Máme si například vážit dobrých vztahů s okolními zeměmi, řekl Klaus, při čemž z proslovu vyplynulo přátelské sousedství se Slovenskem a Polskem, zatímco s Rakouskem přece jen máme menší problém jaderně-energetický. Přičemž ale, připomínám, naše "temelínské zájmy" hájí velmi rozhodně ministr zahraničních věcí Schwarzenberg. Kterého přitom prezident ve funkci ještě před nedávnem nechtěl a upozorňoval na to, že Schwarzenberga žil v Rakousku od chlapeckých let tak by mu spíš mohl jít na ruku.
A Klaus se také dotkl sudetoněmecké otázky (cituji): "Historie je a musí zůstat historií. Historii prožít znovu nelze. Zneužívat ji pro současné politické cíle je nepřijatelné a pro mírové a přátelské soužití v Evropě velmi riskantní, což si bohužel někteří málo uvědomují," (konec citátu). V kontextu celého projevu šlo o nejdůraznější věty a to dost překvapivě, neboť hlavní proud německé politiky se revizí odsunu rozhodně nezabývá. Podle očekávání prezident varoval před rizikem přechodu národních struktur k nadnárodním, ale to je prezidentovo věčný problém s Evropskou unií. V projevu také nechyběly pasáže o spojenství s USA a vztahu k dalším velmocem Rusku, Číně a Indii, ale mnoho z nich neplynulo. Ačkoliv Putin těsně před tím přirovnal protiraketové zařízení ve východní Evropě k vyhrocené Kubánské krizi. Čemuž Klaus mohl mírně a klidně oponovat.
Pocit, že šlo obecně o řeč pronesenou několik měsíců před prezidentskou volbou, těžko zaplašit. Zazněla v ní maličko nota národní, a také trochu opatrnická. Což zřejmě vyhovuje mnoha občanům i jejich politickým zástupcům. Kteří v únoru mohou Klause znovu na pět let na Hradě zachovat. Takže ten nyní bedlivě našlapuje.
Další komentáře si můžete poslechnout v pořadu Názory a argumenty v sekci Rádio na
přání .
Některé vybrané komentáře si můžete přečíst také v Týdeníku rozhlas .
Nejposlouchanější
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Kdo jste vy? Klára, nebo učitel?
Tereza Kostková, moderátorka ČRo Dvojka

Jak Klára obrátila všechno vzhůru nohama
Knížka režiséra a herce Jakuba Nvoty v překladu Terezy Kostkové předkládá malým i velkým čtenářům dialogy malé Kláry a učitele o světě, který se dá vnímat docela jinak, než jak se píše v učebnicích.