Barvy domácích zvířat jsou výsledkem šlechtění

Domácí zvířata hrají všemi barvami. Mezi koni najdeme bělouše i vraníky, ryzáky i strakoše. Ke zbarvení divokých koní mají tihle krasavci hodně daleko. Podobnou nebo ještě širší škálu zbarvení najdeme i u plemen koček, psů, prasat, skotu či drůbeže. Vědci měli pro tento fenomén v zásobě hned několik vysvětlení. Podle některých vědců došlo k barevným změnám u domácích zvířat spontánně, protože tito živočichové už nepotřebovali krycí zbarvení nutné pro přežití ve volné přírodě. Byl by to proces analogický oslepnutí jeskynních živočichů, kteří ve věčné tmě nepotřebují zrak. Jiní vědci vsázeli na teorii, podle které jsou barevné změny vedlejším produktem domestikace. Předpokládají, že barvu kontrolují stejné geny, jež se podílejí také na vlastnostech upřednostňovaných chovateli. Když například lidé vybírali krotší zvířata, mohli přitom nechtěně upřednostňovat zvířata některé barvy (např. bílá). Švédský genetik Leif Andersson z university v Uppsale prostudoval dědičný základ odlišných barev domácích a divokých prasat pocházejících z Evropy a Asie, především gen MC1R a došel k jinému vysvětlení.

Vědci z Anderssonova týmu zjistili, že u divočáků podléhá gen MC1R častým změnám. V populaci divokých prasat se však vyskytují jen ty varianty genu, které nemění původní "divoké" zbarvení. Nositelé genů podmiňujících jinou barvu byli zjevně vyřazeni přírodním výběrem. U domácích plemen byly ale objeveny jen ty varianty genu MC1R, které barvu mění. Některá plemena nesou hned tři změny v genu MC1R a každá z nich přidává další změnu zbarvení, jež by nebyla bez dvou předchozích možná. Například růžová prasata s černými skvrnami nesou tři změny genu, přičemž mutace pro skvrny musí přijít jako poslední. Nejprve musí prase získat růžovou barvu. Z toho vyplývá, že různé zbarvení domácích prasat vzniklo až po jejich zdomácnění. V přírodě by růžová prasata nepřežila dost dlouho, aby u nich mohlo dojít k mutacím potřebným pro další barevné změny. Lidé mohli upřednostňovat zvířata nových barevných variant z nejrůznějších důvodů. Taková zvířata se lépe hledala, protože už neměla krycí zbarvení. Barva mohla sloužit jako "značka jakosti" zušlechtěnějších zvířat. A v neposlední řadě mohli mít farmáři pro nové varianty zbarvení slabost, protože se jim jednoduše líbily.