Atentát na libanonského generála

Expremiér Rafík Harírí zahynul předloni v únoru při explozi, která nejen zničila jeho pancéřovaný mercedes, ale také vyhloubila sedmnáctimetrovou jámu ve vozovce jedné z hlavních bejrútských tříd. To svědčilo o tom, že akci provedla profesionálně vybavená a velkoryse financovaná organizace. Od té doby zahynulo dalších osm význačných představitelů libanonské politiky. Tento rukopis nesl i středeční atentát provedený pomocí na dálku odpálené pětatřicetikilogramové bomby umístěné do zaparkovaného zeleného BMW.

Generál Hadždž je zatím poslední z řady obětí. I když zároveň platí, že z řady dosavadních obětí přece jen trochu vystupuje. Není prozápadní politik ani novinář, ale celoživotní voják, který se dosud do politiky nemíchal. Spíše se politika zamíchala do jeho života. V evropských novinách se o něm začalo mluvit až poté, co se stal předním kandidátem na křeslo šéfa libanonské armády.

Nahradit měl jejího dosavadního velitele, generála Michela Sulejmana, o kterém se uvažuje na post hlavy státu. O souvislostech se zatím neúspěšných pokusech o zvolení prezidenta se zmíníme za chvíli.

Politika se totiž do Hadždžova života zamíchala ještě o něco dříve, a to může být příčinou jeho smrti. Tento generál byl šéfem armádních operací během letních bojů v palestinském uprchlickém táboře Nahr al-Bárid na severu země. V Libanonu žije několik set tisíc Palestinců, z velké části ještě stále v uprchlických táborech. Tito lidé jsou nespokojeni se svým právním i ekonomickým postavením a jsou tedy tradičním centrem odporu proti libanonskému establishmentu. Právě ve zmíněném táboře Nahr Bárid se usadila dosud ne zcela známá organizace Fatah al Islám, údajně napojená na Al Káidu, podle jiných názorů spíše spojená se syrskými tajnými službami.

Letos v květnu se po neúspěšné bankovní loupeži teroristé z organizace Fatah al Islám stáhli do tábora Nahr al Bárid a libanonská armáda se je odtud po několik měsíců pokoušela vypudit. Měla při tom podporu velké části libanonských občanů, protože mezi Libanonci a libanonskými Palestinci panuje napětí. Armáda si při boji proti teroristům počínala poměrně bezohledně a při jejích akcích, zejména ostřelování tábora dělostřelectvem, zahynulo asi 400 lidí. Dalších 40 000 Palestinců muselo opustit své domovy v táboře, a z jejich domů jsou dnes z velké části trosky. Hadždž byl šéfem této akce a vysloužil si obdiv mnoha Libanonců, a naopak nenávist libanonských Palestinců. Jeho smrt by mohla souviset s touto jeho akcí.

Na druhou stranu atentát na Hadždže nevypadal jako akce jednoho zoufalce, ale jako expertně provedený atentát, při kterém generál neměl šanci přežít - jeho tělo bylo nalezeno sto metrů od místa výbuchu. To by ukazovalo nikoli na Palestince, ale na Sýrii.

Armáda už krátce po explozi jednoho podezřelého muže zatkla, ale zatím žádné údaje o něm nebyly zveřejněny.

Celá věc může souviset s jinou záležitostí, totiž hlavním problémem libanonské politiky posledních mnoha měsíců. Tímto problémem číslo jedna je volba prezidenta. Dosavadní prezident Emil Lahúd je už tři týdny mimo funkci, a libanonský parlament se už od září pokouší zvolit jeho nástupce. Politická scéna je - stejně jako celá společnost - rozdělena na zhruba dvě stejné části. Obě stany sporu mají právě opačný názor na další pokračování libanonských dějin, a pro obě strany je volba prezidenta významnou příležitostí získat v tomto sporu navrch.

Dosud se nedařilo nalézt kompromis, až do chvíle, kdy se objevilo jméno dosavadního armádního velitele generála Michela Sulejmana. Ten je relativně neutrální postavou, snad přijatelnou jak pro prozápadní vládu, tak i prosyrskouu opozici. Díky úspěšnému boji proti organizaci Fatah al Islám prestiž generálů vzrostla. Armáda je složena z příslušníků všech etnických a náboženských skupin v Libanonu a i když je prakticky neschopná bojovat proti jiným armádám, přece jen reprezentovala ideu jednotného Libanonu, jinak hluboce sektářsky rozděleného.

Útok nepochybně neblaze zasáhne nejen do stability armády a ideje jednotného Libanonu, ale i do dalšího pokračování pokusů o zvolení prezidenta. Naruší také pocit bezpečnosti u vládních sil, vždyť atentát se odehrál v bejrútské křesťanské čtvrti, kde sídlí mnoho důležitých institucí včetně prezidentského paláce, a také rezidence řady zahraničních diplomatů. I to by ukazovalo na Sýrii, která sice atentát odsoudila, ale zároveň má zájem na prodlužování nestabilní situace v Libanonu.

Do uklidnění situace je zapojena už delší dobu řada zemí, vedle USA, Saúdské Arábie třeba i Francie, jejíž ministr zahraničí strávil v Bejrútu většinu z posledních tří týdnů.

Až dosud se zdálo, že během jednání v Anapolisu, kam se Američanům podařilo přivézt zástupce Sýrie, byly dohodnuty určité principy, které by mohly za americko-syrské spolupráce situaci odblokovat. Pokud za Hadždžovou smrtí opravdu stojí Damašek, jak svorně tvrdí libanonské prozápadní síly, pak se zdá, že to byl příliš optimistický odhad.

Další komentáře si můžete poslechnout v pořadu Názory a argumenty v sekci Rádio na přání .
Některé vybrané komentáře si můžete přečíst také v Týdeníku rozhlas .