Asteroid nebo sopky: Proč vyhynuli dinosauři?
Pokud na půdě najdete nějaké knížky o dinosaurech, které vyšly v 70. letech minulého století, nebo jsou ještě staršího data, najdete v nich patrně několik originálních teorií o tom, proč tito obří ještěři vymřeli:
Vyschly bažiny, ve kterých tato zvířata tak ráda nehybně trávila celé dny. Anebo ještě lépe: Dinosauři nechali nepozorně ležet na zemi nakladená vajíčka a ta se pak stala potravou pro různé savce, kteří začali následně dominovat světové fauně.
Těmto neuspokojivým spekulacím byl učiněn konec v roce 1980,“ píše rakouský list Der Standard. Tehdy totiž přišli dva kalifornští vědci – otec a syn Luis a Walter Alvarezovi – s tvrzením, podle kterého se na Zemi před zhruba 66 miliony lety začal ve velmi vysokých koncentracích ukládat kov známý jako iridium. Ten se v přírodě vyskytuje převážně v místě dopadu meteoritů.
Alvarezovi z toho proto vyvodili, že před 66 miliony lety se naše planeta střetla s asteroidem. V důsledku nárazu celou Zemi pokryla oblaka prachu, což vyvolalo klimatickou katastrofu globálních rozměrů. V tu chvíli ještě rodinné vědecké duo netušilo, že jen o pár let dřív byly u mexického poloostrova Yucatán objeveny pozůstatky po 180 kilometrů velkém kráteru.
Přibližné stáří tohoto geologického úkazu odborníci stanovili na dobu, která odpovídala vyhynutí dinosaurů. Tak zvaný Chicxulubský kráter je dnes považován za místo dopadu asteroidu přezdívaného „dinosauří zabiják“.
Jenže ve stejnou dobu jako Alvarezovi, tedy koncem 70. let, přišel americký geolog Dewey McLean s úplně jinou tezí o konci dinosaurů: Podle ní může za vyhynutí obřích ještěrů sopečná aktivita. Na konci nejmladšího útvaru druhohor zvaného křída výbuchy vulkánů dramaticky proměnily atmosféru a celkové klima na naší planetě. V důsledku toho vymřeli jak dinosauři, tak řada dalších zvířecích druhů.
To se mělo odehrát mimo jiné na tak zvané Dekánské plošině, která zabírá střední část dnešní Indie. Tektonické pohyby celé oblasti přispěly ve své době k rozsáhlým výlevům čedičových láv. Lávové příkrovy místy mohutné až dva metry jsou tam patrné dodnes. Vytvářejí reliéf tabulových plošin, jejichž rozdělením vznikají stolové hory se stupňovitými stráněmi, tak zvané Dekánské trapy.
Po celá tři desetiletí tak proti sobě stáli zastánci dominantní hypotézy o dopadu asteroidu a alternativní „sopečné“ hypotézy, konstatuje Der Standard. A zdálo se, že tento vědecký souboj v roce 2013 ukončil tým Paula Renneho, ředitele geologického centra při Kalifornské univerzitě v Berkeley.
Rennemu a jeho spolupracovníkům se totiž podařilo určit stáří Chicxulubského kráteru tak přesně, jako dosud nikomu předtím. S odchylkou několika málo desítek tisíců let – což je na geologické poměry opravdu zanedbatelné – stanovil období vzniku kráteru. A to se přesně krylo s masovým vyhynutím dinosaurů.
Příčina konce bájných ještěrů se tak zdála být s konečnou platností prokázána. A sopečná činnost, kterou dokládá Dekánská plošina, mohla nanejvýš zhoršit životní podmínky dinosaurů a oslabit je ještě předtím, než je usmrtil dopad asteroidu. Takže konec jedné velké hádanky?
Ne tak docela. V nejnovějším vydání časopisu Science byla totiž publikována studie, která v otázce vyhynutí dinosaurů opět přikládá významnou roli sopečné činnosti. A jejím autorem není nikdo jiný než již zmiňovaný Paul Renne. Na co přesně se svým týmem přišel?
Na základě analýzy izotopů přítomných v hornině Dekánských trapů dospěl Renne k závěru, že sopečná aktivita se zásadně proměnila přesně v období, kdy na Zemi dopadl asteroid. Dosavadní pomalé a relativně rovnoměrné vylévání lávy bezprostředně po střetu s asteroidem vystřídaly prudké, nepravidelné erupce, které měly ničivý dopad.
Spoluautor studie Mark Richards se chce nyní ve spolupráci s vulkanology zaměřit na otázku, zda a jak mohly otřesy vyvolané srážkou s asteroidem ovlivnit sopečnou činnost. Jak Renne, tak Richards jsou ovšem pevně přesvědčeni o tom, že dopad asteroidu i vulkanická aktivita spolu úzce souvisely. Tato souvislost může být natolik velká, že bude možná těžké určit, který z faktorů způsobil smrtelné znečištění atmosféry na konci období zvaného křída.
„Takže abychom to zkrátili: Sopečná hypotéza rozhodně není mrtvá. Ale konec konců, nevymřeli ani dinosauři. Jedna skupina z nich přežila v podobě ptáků – a v průběhu evoluce si vedla více než dobře. Naši planetu dnes obývá přes 10 tisíc druhů ptáků. Jinými slovy: Žije tu dvojnásobně více druhů dinosaurů než savců. Na tom nic nezměnily ani asteroidy, ani sopky,“ uzavírá rakouský list Der Standard.
Zpracováno ze zahraničního tisku
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Starosvětské příběhy lesníků z časů, kdy se na Šumavě ještě žilo podle staletých tradic.
Václav Žmolík, moderátor
3x Karel Klostermann
Komplet obsahuje dva šumavské romány Ze světa lesních samot, V ráji šumavském a povídkový soubor Mrtví se nevracejí z pera klasika české literatury Karla Klostermanna (1848 - 1923), který tomuto kraji zasvětil celé své dílo.
