Aspekty ekologického atentátu v ČR

11. červenec 2002

Zničení pokusného pole s geneticky modifikovanou kukuřicí na Znojemsku neznámým pachatelem nastolilo i v ČR otázku, kterou toho času řeší řada zemí. Totiž otázku, zda vše, co je v lidských silách a možnostech, je vždycky nutno také dělat.

Cíl, který se nadnárodní agrochemická firma Monsanto pokusila na Znojemsku realizovat vypadal na první pohled ušlechtile: mezi největší nepřátele pěstitelů kukuřice patří škůdce, zvaný zavíječ kukuřičný. Kdyby se podařilo vypěstovat kukuřici, která by ve svých listech vytvářela toxin a zbavovala se tak škůdců sama, nebylo by zapotřebí žádné další ochrany. Jinými slovy - do polí by se nemuselo vyrukovat s chemií, která zamořuje výsledný produkt a zvyšuje náklady.

Bohužel má tahle zářná perspektiva taky svůj rub: jestliže se pěstují geneticky manipulované potraviny volně na poli, hrozí jejich únik do okolního prostředí. Genetická kontaminace životního prostředí může mít následky, které si dnes dovedeme těžko představit. Na možnost těžké biologické havárie už řadu let upozorňuje ekologické hnutí Greenpeace, jeho česká pobočka protestovala 24. června i proti pokusům firmy Monsanto. Pokusné pole aktivisté označili páskou a na část rostlin dali igelitové sáčky, aby se jejich pyl nemohl šířit do okolí. Transparentem varovali zemědělce na Znojemsku, že genetické zamoření může postihnout i jejich pole.

Od nynějšího zničení pokusné kukuřice se však Greenpeace distancoval a ani mluvčí Monsanta Miluše Kusendová mu tuto vandalství nepodsouvá. Podle jejích slov to nejspíš udělal někdo, kdo se analýzami hnutí Greenpeace inspiroval. Dodejme, že obdobně dopadl před několika lety i pokus s geneticky upravenou kukuřicí u Deggendorfu v dolním Bavorsku. Tato plodina se sice smí v rámci EU produkovat, ale v praxi k tomu dochází jen ojediněle. V sousedním Rakousku se například nesmí pěstovat ani pokusně.

To nepřekvapuje: současné plodiny byly vyšlechtěny generacemi pěstitelů a mají své příbuzné divoké druhy. S nimi se mohou geneticky manipulované rostliny křížit a může tak dojít k vytvoření superplevelů, na které budou všechny dosavadní chemické prostředky krátké. Pyl se často šíří do velkých vzdáleností a je velmi obtížné, ne-li nemožné zaručit, že nedojde k jeho nekontrolovatelnému rozšíření i na ta pole, kde se pěstují ekologicky čisté potraviny. Kromě škůdců ničí toxiny v upravených plodinách samozřejmě i další druhy hmyzu, takže není vyloučeno omezení diverzity přírodních druhů. Kromě toho nikdo neví, co způsobí zmíněné geny u mikroorganismů v půdě nebo v trávícím traktu zvířat, která jsou geneticky upravenými plodinami krmena. Některé geny, kterých se při pokusech užívá jsou například odolné proti antibiotikům. Britská lékařská asociace žádá jejich zákaz.

Eventuální škody na životním prostředí jsou ale jen jednou stránkou problému: podle údajné studie EU, kterou si prý Brusel nechal vypracovat, dosud ji nepublikoval, ale získalo ji hnutí Greenpeace by pěstování geneticky pozměněných plodin bylo údajně dražší, než dosavadní praxe, protože zemědělci by byli závislí na osivářských společnostech, především by však byla velice nákladná opatření k zamezení nežádoucí genetické kontaminace.

Vzhledem k počtu skandálů, které se v Evropě každoročně objeví v souvislosti s vysloveně kriminálními praktikami výrobců krmiv, právě v těchto dnech vyšla najevo další v belgické firmě Bioland, je vskutku otázka, zda si mají jednotlivé státy přidělávat další problémy ve slepé víře ve vědecký pokrok. Na místě je teď rozhodně spíš obezřetnost, zpřísnění pravidel a jejich bezpodmínečná kontrola. Proti laboratorním expertům s geneticky upravenými plodinami se jistě nelze stavět generelně. Měly by však zůstat za zdmi laboratoří a nekonat se ve volné přírodě. Kdo to zaplatí, jestliže geneticky manipulované organismy uniknou do přírody a způsobí újmu zemědělcům, ptají se odpůrci pokusů.

V případě firmy Monsanto je odpověď nabíledni: firma je v ČR registrována jako společnost S.R.O. a za případné škody ručí do výše jednoho sta tisíc, víc po ní zákon nevyžaduje.

rse@rozhlas.cz

Spustit audio

Více z pořadu

E-shop Českého rozhlasu

Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.

Václav Žmolík, moderátor

tajuplny_ostrov.jpg

Tajuplný ostrov

Koupit

Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.