Armstrongův efekt: přehřáté nádorové buňky

V roce 1971 vyhlásil americký prezident Richard Nixon válku rakovině. Zatím si v nevedeme příliš dobře, protože na nádorová onemocnění ročně umírá téměř 8 milionů lidí. Pacienti s některými formami rakoviny však mají větší šance na vyléčení než jiní. Obzvláště vysoké procento přežití – víc než 70 % – najdeme u rakoviny varlat. Mnoho pacientů přežije navzdory tomu, že rakovina začala metastázovat a rozšířila se do životně důležitých orgánů. Mezi ně patří i cyklista Lance Armstrong, který měl metastázy v plicích a mozku. Po svém vyléčení se vrátil na závodní dráhu a vyhrál Tour de France sedmkrát po sobě.

Otázku, proč se rakovina varlat dá léčit mnohem úspěšněji než jiná nádorová onemocnění, objasňují vědci z John Hopkinsova urologického institutu. Mikroprostředí nádorových buněk ve varlatech je výjimečné, protože mužské pohlavní žlázy jsou až o několik stupňů Celsia chladnější než zbytek těla. Buňky nádorů varlat jsou proto „chladnomilné“ a když vycestují do jiných orgánů – kupříkladu mozku nebo plic – strádají v důsledku přehřátí. Je pravděpodobné, že právě tento tepelný šok je příčinou, proč jsou metastázy u rakoviny varlat tak vnímavé vůči konvenční protinádorové terapii.

Vědci to označují jako Armstrongův efekt a domnívají se, že ukazuje novou cestu k účinnější terapii různých druhů zhoubných nádorů. V některých laboratořích se už zkoumají nanočástice, které by cíleně přehřívaly nádorově změněné buňky.

Zdroj: American Chemical Society, Molecular Pharmaceutics