Armádní perspektiva

Rozhodnutí o radikální reformě armády je diktováno situací ve státní pokladně, respektive prohlubujícím se deficitem státního rozpočtu, ale peníze nejsou důvodem jediným ani hlavním. Jistě by se šetřilo jinde, kdyby naše země byla v bezprostředním anebo alespoň teoreticky představitelném ohrožení. A sotva by vláda snížila výdaje na armádu, kdyby ve společnosti existovala touha vidět naše vojáky, jak se zbraní v ruce bojují různě po světě. Na armádě se zkrátka bude šetřit proto, že to dovoluje bezpečnostní situace a proto, že to většině lidí u nás nevadí. Podstatné je dostát závazkům, které máme jako členská země Severoatlantické aliance vůči našim partnerům, nikoli udržovat pracovní místa pro civilní zaměstnance vojenských posádek, které jinak nejsou potřebné.

Smyslem armády určitě není podpora zaměstnanosti, i když to tak poslední dobou u nás vypadá. Ekonomicky vzato by lepší byznys plynul z toho, že bychom inkasovali peníze za přítomnost posádek kupříkladu amerických, což se mimochodem ani jako možnost nesetkává u české veřejnosti s nějakým zřetelným nadšením. O nějaké slabosti pro armádu u nás prostě nemůže být řeč, a pokud by poptávka po službě ve zbrani převyšovala možnosti naší příští profesionální armády, nezbývá než poradit těm s dobrodružnou povahou, aby se po práci se zbraní poohlédli někde jinde v Evropě či za mořem.