Armádní patálie

Jak se asi na vojáky koukal obyčejný lid předvedl, třebaže v nadsázce, Jaroslav Hašek. Po vzniku Československa nicméně prestiž uniforem rozhodně posílila a za 2. světové války vznikl v bojích československých jednotek v zahraničí solidní základ pro velmi důstojné vojsko. To ovšem bylo zcela rozmetáno po roce 1948 a důstojníci z časů komunistické totality už zase působili buď jako fraškovití omezenci ze Švejka, tentokrát vykreslení Škvoreckého Tankovým praporem a Švadrlíkovými Černými barony, anebo coby beskrupulózní političtí oportunisté. Což vlastně zůstalo až do roku 1989. Vybudovat po zániku sovětského bloku armádu dřívější pověstí nezatíženou, bylo pak úkolem na delší časový úsek. Že by se pověst vojáků rychle měnila, veřejnost mohla těžko vidět. I když vznikly elitní jednotky účastnící se zahraničních misí a ve světě začali studovat mladí důstojníci, kteří měli v okamžiku stoprocentní profesionalize armády v podstatě převzít nejvyšší funkce a zařadit české ozbrojené síly na kvalitativní úroveň NATO. Řada takových bezpochyby ve vedení vojska je, ale zároveň v něm zřejmě přežívá cosi z časů minulých. Stále se vyvíjející šetření případu s černými fondy na Generálním štábu poškozuje úsilí o očištěnou pověst bohužel dost dramaticky. Jistě, ministerstvo obrany pracuje s pioměrně vysokým rozpočtem a značná část prostřdků jde na různé zakázky, což přáíležitost ke korupci a různému chytračení vytváří. Česká armáda také není jistě jediná, v níž se tu a tam někdo pokusí uloupnout cosi pro sebe. Přičemž tu mohou hrát roli také zájmy politických stran, které vedení ministerstva obsazují. Ale jen samotný náměstek z nějakého politického subjektu zakázku za desítky miliónů zmanipulovat nemůže, musí k tomu mít řadu kompliců z řad důstojníků. A pokud se v minulých letech na ministerstvu děly věci velmi podezřelé (slavný je případ s vadnými padáky, který bývá přičítán současnému ministru financí Kalouskovi, jenž za zakázku odpovídal), pak je trochu zarážející, že vojáci z povolání o tom dodnes mlčí. Jistě, nechtějí si ničit kariéru a třeba nemají v rukou důkazy. Ale takovým postojem k vágní prestiži vojska přispívají.

A černé fondy s různými komickými detaily, tedy zakázkové spodní prádlo a tak podobně, pověst Generálního štábu takřka ruinuje. Jeho bývalý šéf Pavel Štefka od počátku obvinění, že své podřízené nedostatečně kontroloval prudce odmítal, prý k tomu neměl žádné nástroje a nadto je vojenským specialistou a nikoliv účetním. Jenže za jeho působení fond vesele fungoval a zřejmě o něm vědělo dost lidí, kteří se na trestné činnosti nijak nepodíleli, ani si nenechávali dávat luxusní dary a platit dovoleníé v Tichomoří, nicméjně - mlčeli. Štefka, který by měl záhy nastoupit jako velvyslanec v Mongolsku, už musel vysvtlovat případ svému novému šéfovi, minuistru zahraničí Schwarzenbergovi a ministrně obrany Parkanová řekla, že o Štefkovi vydá veškeré dostupné informace. Jask se bude konkrétně jeho kauza vyvíjet uvidíme zřejmě brzy, policisté mu zatím přičítají k dobru, že i když se černému fondu dařilo výtečně právě za jeho působení, před odchodem do civilu právě Štefka požádal o hloubkovou fananční kontrolu, která na rozkrádání narazila. Z toho by se mohlo zdát, že Štefka aspoň něco začínal tušit.

Šetření celého případu ovšem ještě asi zabere kriminalistům nějaký čas, přičemž okruh lidí do něho namočených může být dost široký. Ministryně Parkanová právě dnes prohlásila, že selhání na gerálním štábu se netýká jen několika osob. A o resortu obrany se mluví v poslední době ještě v jedné souvislosti, která ovšem vlastně s důstojníky jakoby příliš nesouvisí a je spíše otázkou politickou. I když... Jde o problém s transportéry rakouské firmy Steyer, která dodávku nesplnila včas a stroje měly závady, česká vláda smlouvu koncem roku tudíž zrušila. Obchod je to ovšem více než dvaceti miliardový a tak je věc samozřejmě citlivá, neboť se jedná o firmu ze státu, s nímž se snažíme mít vcelku urovnané vztahy, ale ty jsou přitom napjatější, než s oststaními okolními zeměmi, ať kvůli Temelínu nebo pohybu pracovních sil. Rakouská vláda jistě na Prahu tiše tlačí, aby Steyer nebyl ještě zcela vyřazen ze hry. A ten ještě opravdu dostal šanci kontrakt zachránit. Po včerejším večerním jednání vlády řekl premiér Topolánek. že tento pátek české ministerstvo obrany se Steyerem obnoví jednání. Tentokrát mají Rakušané lhůtu jednoho měsíce. Pokud k dohodě nedojde - a česká strana už chce nyní vozidel o takřka polovinu méně, tedy stovku a nadto za niží částku - bude na kolové transportéry vypsána nová soutěž.

K tomu ještě ale dodejme, že náčelník generálního štábu Vlastimil Picek při posledním jednání poslaneckého výboru pro obranu připustil, že armáda nepotřebuje bezmála dvostovku transportérů. A pak si můžeme začít lámat hlavu, proč tedy původně byl tendr vypsán na takové množtví techniky. A samozřejmě začně klíčit podezření, zda to nemá nějaké další souvislosti. Jistě ne s černým fondem. Jen s těmi trvalými armádními podivnostmi.

Další komentáře si můžete poslechnout v pořadu Názory a argumenty v sekci Rádio na přání . Některé vybrané komentáře si můžete přečíst také v Týdeníku rozhlas .