Arizace židovského majetku v Protektorátě

Velmi široká definice židovského majetku a židovského podniku umožňovala okupačním úřadům prostřednictvím arizace germanizovat velkou část českých podniků. Toto nařízení nepřišlo jako blesk z nebe, ale bylo reakcí na pokus protektorátní vlády spolupodílet se na perzekuci občanů, považovaných podle říšských zákonů za Židy a získat tak pro Čechy z toho plynoucí výhody při obsazování různých míst a jejich majetku, odhadovaného vládou na 16 miliard korun. Okamžitě po 15.březnu 1939, kdy Československo bylo definitivně pohřbeno Hitlerem, protektorátní vláda již na své první schůzi zakázala židovským lékařům výkon praxe ve veřejných institucích a vzala na vědomí zastavení praxe židovských advokátů ze strany advokátní komory. Židé měli být odstraněni ze všech vedoucích míst v průmyslových podnicích a dalších organizacích. Bylo schváleno vydání zvláštních nálepek k označení " árijských" obchodů. Další opatření protektorátní vlády směřovala k zamezení volného nakládání s židovským majetkem a k jeho přebírání do české správy. Pokud šlo o eliminaci Židů z veřejného a společenského života, to nacistům nevadilo, ale okupační úřady a německé průmyslové kruhy nebyly ochotné připustit arizaci židovského majetku do českých rukou. Namísto toho vydal 21. června 1939 říšský protektor vlastní nařízení o židovském majetku, v němž byla na území Protektorátu pro definici židovství poprvé uplatněna rasová kritéria norimberských zákonů. Říšský protektor tím převzal iniciativu v protižidovské legislativě do svých rukou. Velmi široká definice židovského majetku a židovského podniku umožňovala okupačním úřadům prostřednictvím arizace germanizovat velkou část českých podniků.

Německé úřady zpočátku podporovaly židovskou emigraci a snažily se donutit co největší část židovského obyvatelstva k útěku do zahraničí. Za cestu ke svobodě museli emigranti platit vysoké poplatky a zanechat Říši většinu svého majetku. To zajišťovala Ústředna pro židovské vystěhovalectví, která od této chvíle představovala jediný legální způsob emigrace. Ústředna ve složité a pro žadatele ponižující proceduře vyřizovala formality k emigraci, zajišťovala převzetí majetku emigrantů a zároveň vykonávala dohled nad židovskou náboženskou obcí. Byla složkou nacistického Sicherheitsdienstu s úkolem získávat a vyhledávat možnosti vystěhovalectví a zajistit možnost vystěhování Židů do států, které je skutečně přijmou. Hlavním motivem vystěhování Židů z Protektorátu bylo ze strany nacistů získávání značných finančních prostředků emigrujících za pomoci tzv. čerpání fondů židovských obcí. Původně měli mít v ústředně rozhodující kompetence představitelé protektorátních úřadů, ale od října 1939 i zde všechny převzali příslušníci SS. Protektorátu bylo odňato právo vystavovat i pasy, které mohly nyní vydávat pouze německé úřady. Po přepadení Sovětského svazu v roce 1941 prakticky nebylo Židům již umožněno emigrovat a nacisté se rozhodli "konečné řešení židovské otázky" vyřešit pomocí plynových komor. Celkem se tak podařilo Protektorát opustit přes 26 tisícům Židů. K nim je třeba připočítat ty, kteří utíkali ilegálně, především do Polska a po jeho obsazení na Slovensko. Odhaduje se, že dohromady z Protektorátu uniklo zhruba 30 000 Židů. Řada z nich se později zapojila do zahraničního odboje. Část z nich také "konečné řešení" zastihlo v jiné zemi okupované Německem nebo nacházející se v nacistické sféře moci. Jenom transporty z Francie do Osvětimi bylo na smrt odvlečeno více než 600 bývalých československých občanů. Počet obětí holocaustu na našem území není přesně znám, ale podle dostupných dokumentů se pohybuje kolem 8O tisíc. Navrácení židovského majetku bylo u nás umožněno prakticky teprve roce 2000 přijetím zákona o odškodnění obětem holocaustu. Byl zřízen nadační fond, do něhož stát převedl 300 milionů korun a bylo vyplaceno na 100 milionů na zmírnění majetkových křivd. Prostřednictvím fondu je zajišťována péče o přeživší holocaust, obnova židovských památek či různé mezinárodní aktivity související s odškodněním. Dnes je již jasné, že však ke skutečnému navrácení majetku v plném rozsahu nikdy nemůže dojít, stejně tak jako nelze navrátit životy jejich majitelů.

Další komentáře si můžete poslechnout v pořadu Názory a argumenty v sekci Rádio na přání . Některé vybrané komentáře si můžete přečíst také v Týdeníku rozhlas .