Apolena Rychlíková: Z podhodnocených pracovníků zbytečnými lidmi. Vláda kuchařkám, uklízečkám nebo školníkům vzkazuje – jste neviditelní
Nekonečná vládní snaha přivést do státního rozpočtu alespoň nějaké peníze začíná v posledních týdnech působit už jen absurdně. Místo toho, aby se vláda pokusila přiblížit běžným demokratickým zemím úrovní zdanění, aby myslela i na příjmovou, nejen výdajovou stránku rozpočtu, chaoticky hledá, kde koho nebo co škrtnout, nebo jak ohnout předvolební sliby.
Dobře to ilustruje situace ve školství. Premiér sice mluví o tom, že má být Česko centrem vzdělanosti, jeho pravá ruka Zbyněk Stanjura však nutí všechna ministerstva šetřit.
Čtěte také
Ve školství se mělo původně škrtat celých 30 miliard, nakonec si resort polepší – avšak jen trochu, o čtyři miliardy. To znamená, že původní sliby na zvyšování platů pedagogům a pedagožkám na úroveň 130 procent průměrné hrubé mzdy zůstanou nenaplněny a reálně budou pedagogové brát příští rok asi 113 procent této mzdy.
A nepedagogičtí pracovníci, jako jsou vychovatelé nebo školní asistenti, nedostanou oproti slibům v původním, nepřepsaném vládním prohlášení přidáno nic. Ba co hůř: některým hrozí dokonce ztráta pracovního místa.
Stávková pohotovost?
Kdo se někdy díval na nástupní i dlouhodobé platy školníků, kuchařek nebo uklízeček, musel si položit otázku, jak lze za takovou mzdu vůbec vyžít, či dokonce: jestli má práce za takto malé peníze smysl.
Čtěte také
Pracovníci a pracovnice školních jídelen berou podle tabulek 123 korun na hodinu. To je necelých 20 tisíc měsíčně. A to za práci, bez které se jednoduše naše děti neobejdou a na které jsme i my závislí.
Ředitelé škol uvádí, že sehnat lidi právě na tyto pozice je náročné. A že je také musí doplácet – tak nízká mzda v dnešní době nestačí. Školy tak tento typ potřebných lidí dotují. Často třeba z odměn pedagogů a pedagožek, nebo z neobsazených míst.
Nedůstojné čachrování s penězi na vzdělávání ukazuje, jak málo vláda zvládá dodržovat i své vlastní proklamace a sliby. To je však jen jedna stránka věci. Tou druhou je symbolický vzkaz lidem, kteří ve školství pracují. A ten je poměrně jasný: jste pro nás neviditelní.
Zvláště ti, kteří patří k těm nejvíce zranitelným, těm nejvíce podhodnoceným, přesto však k zásadně potřebným. Těžko si představit, že by právě tito lidé vstoupili do stávky, přestali vařit, uklízet, starat se ve školách o finance a hospodářství.
Pokud by to totiž udělali, nastal by okamžitý kolaps. Na druhou stranu: vzhledem ke způsobu, jakým ministerstvo školství a potažmo i celá Fialova vláda k těmto lidem přistupuje, by se nějaké té stávce nebo minimálně stávkové pohotovosti nedalo divit. Třeba by si politické elity konečně uvědomili, jak těžkou a jak důležitou pozici všechny ty kuchařky, hospodářky, uklízečky nebo školníci mají.
Autorka je publicistka a dokumentaristka
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Starosvětské příběhy lesníků z časů, kdy se na Šumavě ještě žilo podle staletých tradic.
Václav Žmolík, moderátor
Zmizelá osada
Dramatický příběh viny a trestu odehrávající se v hlubokých lesích nenávratně zmizelé staré Šumavy, několik let po ničivém polomu z roku 1870.
