Apolena Rychlíková: „Výchovná facka pomůže vymezit mantinely,” prohlašuje Jurečka. Ministr zaklínající se rodinou bagatelizuje násilí na dětech
Když před Vánoci sdílela blogerka Zdeňka Šíp Staňková výzvu, aby se její fanoušci podělili o nejlepší hlášky okolí na adresu jejich výchovy dětí, nečekala, že se strhne lavina komentářů přinášejících šokující zážitky s domácím násilím. Šíp Staňkové se do této chvíle ozvalo více než šest stovek lidí a jejich příběhy přinášely řadu velmi bolestných a traumatizujících zkušeností.
Fyzické násilí používají jako „výchovný prostředek“ dvě třetiny rodičů a sami přitom fackování a bití ani nepovažují za fyzický trest. Násilí v rodině pak zažije každé desáté dítě. To dokládá, jak akceptované a normalizované násilí na dětech v Česku je.
Čtěte také
Marian Jurečka (KDU-ČSL), ministr práce a sociálních věcí, má ale odlišný názor. Alespoň to se dá soudit z rozhovoru, který poskytl pro server Aktuálně.cz. Jurečka v něm násilí na dětech bagatelizuje. Stejně jako mnozí další lidé mluví o tom, že nějaká ta výchovná facka nebo, jak on říká, „lepnutí na zadek“ pomáhají dětem vymezit si mantinely. A sám dodává, že jemu občasné profackování ze strany jeho rodičů jednoznačně pomohlo. K čemu? To už neuvedl.
V rozhovoru Jurečka mluví o tom, že fyzické tresty nelze vměstnat do legislativních mantinelů. A dodává: „Myslím, že většina rodičů umí obezřetně nakládat s tím, kdy k tomuto výjimečnému prostředku sáhne. Samozřejmě existují rodiče, kteří se chovají surově a neadekvátně, na to však můžeme upozornit osvětou.“ Sám však žádnou osvětu nekoná – naopak.
Tělesné tresty ČR legislativně neřeší
Tím, jak lehkovážně k tomuto problému přistupuje, dokládá, že téma týkající se většiny českých domácností nepovažuje za nikterak závažné. To, kde by měla být hranice snesitelného fyzického násilí a kde už začíná týrání, neuvádí. Čísla, která se k násilí na dětech váží, nejspíš nezná. A všechno halí do zlehčujícího hávu, které bití dětí normalizuje.
Čtěte také
Odborníci přitom uvádí, že je z mnoha výzkumů jasné, že je nevýhodné vychovávat děti pomocí fyzických trestů, neboť dlouhodobě budou mít problémy s agresí, autoritami a bude také narušen vztah dítě-rodič. Experti a expertky také dodávají, že chybí data i centra pomoci. A také že v pandemii násilí za dveřmi domovů rostlo.
Studie vedená mezinárodním týmem odborníků po dvaceti letech výzkumu navíc dokázala, že tělesné tresty nezlepšují chování dětí ani jejich sociální kompetence, naopak zvyšují potíže s chováním.
Těžko si přitom představit, že by podobné výroky ministr pronášel na adresu žen a mluvil o tom, že je přece nutné jim občas vymezit mantinely. Dokonce je možné, že by něco takového neřekl ani na adresu domácích zvířat – koneckonců na to, že se k dětem rodiče chovají leckdy hůře než k psům, upozorňoval před lety publicista a sociolog Stanislav Biler.
Česká republika je přitom v současné době jednou z mála zemí v EU, která tělesné tresty nijak legislativně neřeší.
Marian Jurečka se slovem „rodina“ rád a dlouhodobě zaštiťuje. Dokonce by rád přejmenoval i ministerstvo, v jehož čele stojí. Být však ministrem, který neustále mluví o rodině, a zároveň bagatelizovat násilí na dětech, není úplně dobrá kombinace.
Bít bezbranné děti prostě není normální. I kdyby si to Marian Jurečka z nějakého nepochopitelného důvodu myslel, neměl by to z pozice ministra rozhlašovat v rozhovorech a přispívat tím k další normalizaci násilí na dětech u nás.
Autorka je komentátorka serveru A2larm
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
