Apolena Rychlíková: Ohrožené skupiny obyvatelstva potápí Babišovo ANO. A koaliční ČSSD mu nedokáže vzdorovat

2. září 2020

V nedávném komentáři o nových pravidlech pro výplatu dávek na bydlení, které fungují od července, se má kritika zbytečného pozměňovacího návrhu nespravedlivě snesla na Janu Maláčovou a „její“ úřad.

Posléze se ukázalo, že návrh byl iniciován poslankyní Janou Pastuchovou z hnutí ANO, a že pro něj hlasovala většina poslanců ve sněmovně – vyjma právě ČSSD. V reakci na text Jana Maláčová uvedla, že proti návrhu několikrát vystoupila a upozorňovala na jeho možné negativní dopady. Marně. Premiér Andrej Babiš (ANO) si ho prosadil skoro ústavní většinou.

Čtěte také

Problémy, které na samoživitelky dopadly, pak ale souvisely i s prací některých úřadů práce a ty jsou v gesci ministerstva práce. A proto je část kritiky MPSV oprávněná – musí více hlídat, jak úřady pracují. Byl to jeden z několika menších sporů uvnitř současné vládní koalice – a navázaly na ně další, které potvrdily panující dynamiku mezi ČSSD a ANO.

V posledním týdnu jsme byli svědky hned několika rozpočtových kolotočů. Slíbené „rouškovné“ pro důchodce navrhovala nejprve Maláčová, avšak po Babišově intervenci se výše dávky změnila.

Ačkoliv šlo o společný postup vlády, pod masivní kritiku se dostala opět jen Maláčová. Populismus a kupování hlasů, ozývalo se ze všech možných stran. Děje se tak pokaždé, když se v Česku praktikuje nějaká politika pro širší vrstvy, jakkoliv systémovost této dávky můžeme rozporovat.

Role největšího sněmovního otloukánka

Čtěte také

Zažili jsme to už mnohokrát: voliče si kupoval Jiří Paroubek (dříve ČSSD) svým pastelkovným, Babiš, když navrhnul obědy pro děti ve školách zadarmo, a podobně je kritizována i „jeho“ sleva na jízdném pro důchodce nebo studenty.

Paradoxem zůstává, že dělá-li se politika pro vyšší třídy, najednou o žádné „nakupování“ hlasů ani populismus nejde. To jasně ukázal druhý případ: zrušení superhrubé mzdy, ze kterého budou těžit – jak podrobně rozebral sociolog Daniel Prokop na svém Twitteru – hlavně lidé z top horní čtvrtiny mezd. Chudším lidem, kteří se v období pandemie častěji dostali na hranu vyžití, se naopak omezí prostor čerpat některé slevy.

Vedle této změny, která stát připraví ročně minimálně o 75 miliard korun, tu je navíc zrušení daní z nabytí nemovitosti, ze kterého mají radost hlavně spekulanti s investičními byty a v důsledku kterého ztratíme dalších 14 miliard ročně.

Čtěte také

Všechny tyto kroky Babišovy vlády ukazují, že sice rétoricky míří na nižší střední třídy a někdy je pro ně ochotný nějaké to jednorázové spektakulární gesto udělat, celkově ho však reálné problémy ohroženějších vrstev nezajímají a tlačí typickou catch all politiku. A sociální demokracie mu v tom ochotně sekunduje, namísto aby Babiše hlídala a hájila zájmy svých voličů.

Strana se potácí v absolutní schizofrenii: buď s Babišem vytváří zákony pro vyšší třídy, nebo se ho snaží něčím nesystémovým trumfnout, anebo ho neúspěšně kritizuje. K tomu, aby si Babiš prohlasoval to, co potřebuje, ale ČSSD vůbec nepotřebuje. V rezervoáru má totiž vždy ochotné poslance SPD nebo KSČM.

V takové situaci se předseda vlády nemusí zabývat námitkami koaličního partnera, stačí ho buď využívat pro své návrhy, nebo naopak strkat do popředí jako hromosvod na všechny vládní problémy a neúspěchy.

Apolena Rychlíková

Ať se řeší cokoliv, zbyde na ČSSD role největšího sněmovního otloukánka, naopak Babiš z většiny situací vyjde jako vítěz – alespoň před svými voliči. Že na koaliční nerovnováhu a marketingovou mlhu nakonec doplácí chudší polovina Česka, kterou mají obě strany podle svých rétorických kotrmelců bránit? Na tom už tolik nesejde. Hlavní je, že to Babišovi funguje.

Autorka je komentátorka serveru A2larm

Spustit audio