Apolena Rychlíková: Kurýři i dělníci v boji za lepší pracovní podmínky. V České republice se stávkuje zřídka. Změní se to?
Nebývá zvykem, aby v České republice probíhala nějaká ta stávka za zlepšení mezd nebo pracovních podmínek. Natož rovnou dvě za velmi krátký čas. Přesně to se ale nedávno stalo, ačkoliv stávkovaly dvě úplně odlišné skupiny pracujících.
Nejdříve se se stávkou ozvali zaměstnanci jihokorejské firmy Nexen Tire, která má svou továrnu na pneumatiky v průmyslové zóně u Žatce. Firma se na český trh dostala před deseti lety a v jejím příchodu se kromě tehdejšího hejtmana Ústeckého kraje Oldřicha Bubeníčka nebo prezidenta Hospodářské komory ČR Vladimíra Dlouhého angažoval i Miloš Zeman.
Čtěte také
Zájem na tom, aby továrna na pneumatiky vznikla právě u nás, byl velký a mluvilo se o tom, že se z Nexenu stane hlavní zaměstnavatel Ústeckého kraje. Dnes v továrně pracuje na 1100 lidí a podmínky i mzdy, za kterou práci vykonávají, jsou dle nich nedůstojné.
Teze o tom, že Česko je především zemí „levné ekonomiky“, kde se kumuluje práce bez přidané hodnoty, se nejspíš potvrdila i na příkladu Nexenu. Platy se v Nexen Tire poslední čtyři roky podle odborů nezvedaly, nástupní mzda operátora výroby je 22700 korun.
Dát najevo svou sílu
Čtěte také
Zaměstnanci přitom žádali a žádají na firmě zvýšení o 8,3 procenta platu. Ve stávkové pohotovosti byli více než rok. Téměř čtyři roky se snaží dojednat s vedením kolektivní smlouvu. Marně. Firma ale na jejich požadavky nereagovala. A tak přišla na řadu časově neomezená stávka, která firmu nejen poškozuje, ale ucházejí jí i zisky.
Jenže Nexen na ni nezareagoval zrovna nejlíp: naopak ještě přitvrdil. Zástupci firmy podali návrh na předběžné opatření ke Krajskému soudu v Ústí nad Labem, aby stávku prohlásil za nezákonnou. Soud ale nakonec oprávněnost stávky uznal. Panuje ale podezření, že firma najímá za stávkující zaměstnance nové lidi za vyšší mzdy – což by rozhodně bylo nezákonně.
Druhou skupinou lidí, kteří se nebáli použít instrument stávky, byli kurýři a kurýrky donáškové služby Wolt. Jejich pozice je od pozice zaměstnanců a zaměstnankyň Nexenu úplně jiná.
Čtěte také
Jejich práce se pohybuje v oblasti takzvané zakázkové ekonomiky, někdy známé též pod pojmem „ekonomika platforem“. Často bývá označována za symbol svobody a pracovní flexibility, jenže ve skutečnosti tomu tak není. Lidem, kteří v této ekonomice pracují, se přezdívá „digitální nádeníci“, a to proto, že v zásadě z povahy své práce nedisponují žádnými pracovními právy.
Kurýři se sešli na Václavském náměstí a kritizovali nový systém odměňování, který má dle nich snížit citelně jejich výdělky. Po stávce, kterou kurýři označili za úspěšnou, poslali společnosti petici s dvanácti požadavky. Požadují třeba obnovení minimální odměny za jednu objednávku, transparentnost výpočtu výdělků, příspěvek na amortizaci automobilů či informování kurýrů o systémových změnách s dostatečným předstihem. Jak jejich snahy dopadnou, se uvidí.
Česko patří k zemím, kde se za pracovní podmínky a platové ohodnocení prakticky nebojuje. Ačkoliv se jedná o jednu z těch nejzásadnějších oblastí lidského života, téma práce a její důstojnosti zůstává od každodennosti života politicky odpojeno. Zatímco ve Francii, Německu, Rakousku či dalších zemích jsou stávky mnohem běžnější součástí veřejného života, u nás je to skoro sprosté slovo. Jenže bez toho, aby se i pracující začali prát za lepší podmínky a dávat najevo svou sílu, se vnímání stávky a především mzdy a pracovní podmínky nezmění. Zaměstnanci Nexenu i kurýři Woltu možná představují první signál, že i v Česku jsou lidé připraveni bojovat za svá práva.
Autorka je komentátorka serveru A2larm
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
