Apolena Rychlíková: Filozofická fakulta se symbolicky pootevřela. Sama však kýžené obnovy nedosáhne
V neděli 21. ledna 2024 to byl přesně měsíc od hrůzné události na pražské filozofické fakultě, během níž masový střelec zaútočil uvnitř instituce a se zbraní v ruce zabil čtrnáct lidí a další zranil. Připomínková akce, kterou samotní zástupci studentstva, různé studentské spolky ve spolupráci s vedením školy i dalšími organizacemi uspořádali, školu na chvíli „pootevřela“.
A tak bylo veřejnosti umožněno zažít atmosféru uzdravování, pospolitosti a hledání obnovy, o kterou se nyní univerzita pokouší.
Čtěte také
Není to zdaleka jednoduchý a jednolitý proces: řada z těch, kteří byli tragédií hluboce zasaženi, stojí opodál a z mnoha různých důvodů se takových akcí ještě ani nedokáží účastnit. Rány jsou hluboké a jejich zacelování bude trvat dlouho.
Navíc se jedná o proces, v němž se střetávají jak kolektivně-institucionální zájmy fakulty, tak individuální možnosti každého, kdo s komunitou FF UK nějak souvisí. Sladit tyto, často mimoběžné pohyby, není snadné.
Na někoho je i samotné pootevírání školy moc rychlé, pro jiné zase přichází příliš pomalu. Obecně však platí jedno: zkušenosti s podobnými tragédiemi ve světě nás učí, že místa, na nichž dojde k něčemu tak nepochopitelnému, nemají zůstat prázdnými monumenty hrůzy, ne dlouho. Obzvlášť, jedná-li se o veřejné budovy či instituce.
Společenská podpora
Čtěte také
Je třeba je co nejrychleji uvést znovu do provozu a přitom nezapomenout na to problematické a potenciálně zraňující, co se k obnově váže. Trauma, které si mnozí lidé nesou hluboce v sobě, totiž nejde jen tak odbít, přehlušit. Je třeba dostat prostor a podmínky pro to, aby se s ním dalo co nejvědoměji pracovat.
Během pootevření se na škole událo hned několik důležitých momentů: přístupné bylo pouze přízemí, které však rozezněly písně studentů a studentek. Zpívalo se leccos: písničky od táboráků i Beatles nebo lidovky.
Probíhalo také pásmo malých přednášek, které studentům a studentkám umožnilo navrátit se na chvíli do lavic. A svíčky, které hořely na pietním místě, bylo možné přetavit nad ohněm, který na Náměstí Jana Palacha plane už od 4. ledna.
Čtěte také
Škola teď prochází velkými proměnami, které samy o sobě mají celou řadu potenciálně problematických aspektů. Především je třeba dát budovu do pořádku: chybí více než stovka dveří, výtah nefunguje a celé čtvrté patro je ve stavu, kdy se do něj nedá jen tak vrátit. Bude vyžadovat kompletní rekonstrukci.
Zní to možná přízemně, ale to, jak proběhne, silně ovlivní i pocity, které budou studující nebo pracující filozofické fakulty při návratu do školy zažívat. Navíc – humanitní obory se dlouhodobě potýkají s podfinancováním a je třeba si uvědomit, že tak náročná operace, která by měla zajistit i větší bezpečnost v prostoru, je nákladná.
Pokud nemá komunita kolem filozofické fakulty zůstat oslabená, nesmí se cítit opuštěně. Událost, ke které tam došlo, byla ve všech ohledech bezprecedentní. Takové je nyní i nasazení vedení školy, velké řady studentů a studentek i dalších lidí, kteří škole pomáhají.
Jen jejich snahy ale nestačí. Je třeba společenská podpora, nejen symbolická, ale i materiální a finanční. Snad si to odpovědní politici a úředníci uvědomují – sama instituce totiž kýžené obnovy nedosáhne. A neměli bychom to po ní ani chtít.
Autorka je publicistka a dokumentaristka
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
