Apolena Rychlíková: Debakl levice, Piráti lídrem opozice. Z koronaviru se ústřední téma krajských a senátních voleb nestalo, výsledky nepřekvapily
Česko má za sebou možná nejpodivnější volby ve své nedávné historii. Probíhaly za zvýšených bezpečnostních opatření, lidé v karanténě mohli k volbám (nebo volby k nim) už ve středu.
Čtěte také
A navzdory obavám, že pandemie koronaviru znemožní řadě lidem volit, se volební účast nikterak nelišila od let předchozích. K urnám se dostavilo kolem 40 procent voličů a voliček a jejich rozhodování nebylo tolik překvapivé. ANO vítězí, a to navzdory totálně nezvládnuté druhé vlně koronaviru. Senát se odkládá na druhé kolo. Konec demokracie v Česku se nekoná, krajské a senátní volby jsou však příležitostí, jak zkoumat i jiná než pražská témata.
Levice v Česku přestává de facto existovat. Sociální demokracie tvrdě doplácí na angažmá v Babišově vládě, který jí zároveň luxuje hlasy. Je to začarovaný kruh, ze kterého už nepůjde vystoupit a má své důsledky třeba i v senátní kampani. Do horní komory parlamentu se nedostal například Jiří Dienstbier mladší, který se od své vlastní strany dlouhodobě distancuje. Tím se mezi voliči vytváří zmatení a dříve úspěšný a oblíbený senátor tak po letech nezasedne v senátních lavicích.
ČSSD na cestě k absolutnímu zapomnění
Čtěte také
Vedle toho nevložila ČSSD do voleb skoro žádnou potřebnou energii a čelní představitelé strany se s vědomím totálního neúspěchu snažili většinu času tvářit, že se vlastně žádné volby ani nechystají. Bohužel pro ně proběhly a kromě ostudy znamenají pro ČSSD i další masivní oslabení v reálně politické moci.
Podobně je na tom i KSČM, strana, která dělá stínové krytí současné vládě kdykoliv, kdy si ČSSD dovolí Babišovi vzdorovat. Místo levicové opozice, která by právě v časech pandemie mohla (a měla) křísit koncept sociálního státu a tematizovat ekonomická rizika rozpadu společnosti z pohledu nižších vrstev, tu máme jen tiché přisluhovače Andreje Babiše, kteří vyměnili prozatímní (oficiální či neoficiální) účast ve vládě za svou vlastní budoucnost. Chtělo by se skoro říct: dobře jim tak.
Slavit ale nemůže ani opozice pravicová, tedy ODS a TOP 09. Petr Fiala i Markéta Pekarová Adamová se sice tváří spokojeně, ale stagnujících sedm let v opozici a nepříliš přesvědčivé výsledky každých možných voleb o premiérských možnostech ODS moc nesvědčí. Namísto reálné politiky nabízí oba dva subjekty už dlouhodobě morální kýč a odsudky ve stylu „Antibabiš“, jenže těmi si nové voliče nezískají.
Čtěte také
Na mnoha místech tyto strany předběhli Piráti a také STAN, u kterých se už dlouhodobě spekuluje o jejich možné koalici i v případě voleb do Poslanecké sněmovny. Nejnovější výsledky by tyto prognózy podporovaly. Ukazuje se totiž, že na Babiše platí mnohem víc konkrétní, věcná opoziční práce a drobná každodenní snaha o změnu v regionech než silácké výkřiky do tmy, kterých se dopouští právě ODS nebo TOP 09.
Senátní volby se až na jeden volební obvod – Děčín – přesouvají do druhého kola. Na severu Čech obhájil vítězství bývalý starosta Krásné Lípy, Zbyněk Linhart, který dlouhodobě ukazuje, že právě v konkrétních politicích a političkách z menších obcí a měst je síla Starostů a nezávislých.
Prvnímu kolu se přiblížila ještě „první dáma ODS“ Miroslava Němcová, které Senát utekl o procento a půl, a tak se ještě utká se stávajícím senátorem Václavem Hamplem. Tou hlavní zajímavostí senátních voleb ale je, že v nich už tradičně nevítězí Andrej Babiš a jeho ANO. V plánu současného premiéra nejspíše není Senát zrušit, jen ho pro svou politiku prostě tolik nepotřebuje.
I tak je ale pro voliče důležité, jak se Senát poskládá – přesně kvůli nutnosti současnou vládu hlídat a korigovat. Už teď je ale jasné, že Babiš Senát neovládne a že poměry sil zůstanou v Česku alespoň nějak vyrovnané. Je to do jisté míry dobrá zpráva, ještě lepší by ale bylo, kdyby s tímto stavem opoziční strany uměly alespoň nějak kvalitně naložit a v české politice skutečně hájila témata i lidi, které současná vláda hází přes palubu.
Autorka je komentátorka serveru A2larm
Více o tématu
E-shop Českého rozhlasu
Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!
Jan Rosák, moderátor
Slovo nad zlato
Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.
