Anonymní akcie jako volební rozbuška

Nemůže převody akcií, které se dějí předáním, sledovat, ani ovlivňovat. Nemůže kontrolovat transakce, které s nimi jsou prováděny. Ani nemůže takovému majiteli nic doručovat. Dorozumívá se s ním uveřejněním,- třeba pozvánky na valnou hromadu-podle pravidel, určených stanovami té které společnosti a obchodním zákoníkem.

Věru nepřekvapuje, že většina zemí už akcie na doručitele dávno zakázala, protože se obává jejich zneužití k praní špinavých peněz.

Příklady existují všude okolo nás. Na Slovensku například sice akcie na majitele existují, ale jen v zaknihované podobě. To znamená, že jméno majitele lze dohledat v centrálním depozitáři cenných papírů. Jistě, i pak může být identifikace obtížná, pokud se tam dají například nalézt jen jména společností z daňových rájů. V Maďarsku jsou naproti tomu dovoleny jen akcie na jméno, nikoli na majitele. Podobné je to na Ukrajině nebo v Rusku. Ovšem zase: vyhnout se tomu lze tím, že to jméno patří společnosti, která sídlí v některém z daňových rájů, takže její struktura zůstává neprůhledná. Přesto zákaz anonymních akcií doporučuje i Evropská centrální banka. V Polsku jsou akcie na majitele sice povoleny, ale zákonodárci se tam snažili zamezit alespoň tomu, aby anonymní vlastníci z politických kruhů mohli svého vlivu zneužít při zadávávání veřejných zakázek. Takže ten, kdo zastává funkci ve státní nebo komunální správě, nesmí po dobu výkonu mandátu vlastnit v akciovkách víc než 10 procent jejich podílu.

Akcie na majitele existují naproti tomu v Německu, ale s řadou omezení, která by měla zajistit, aby když na to přijde, bylo možné vlastníky identifikovat. Dodejme, že ve všech případech, o kterých tu byla řeč, je samozřejmě vždycky ve hře i možnost, že dohledaným "majitelem" může být nakonec nějaký bílý kůň.

V tomhle ohledu by zaručeným řešením jistě nebylo ani to, že by se tendrů na veřejné zakázky apriori nesměly zúčastňovat firmy s anonymní vlastnickou strukturou, jak na tom minulý týden trvala v parlamentě ODS. Levice žádala naproti tomu zrušení akcií na doručitele - aby se tak řeklo- v plném rozsahu. A odvolává se mimo jiné na nedávno zveřejněný případ, kdy nákladní doprava Českých drah ČD Cargo ve snaze získat prostředky na nákup nových vagonů prodala přes tisíc nákladních vagonů finanční společnosti Financial Found, od které si je teď bude deset let půjčovat na leasing za roční úrok ani ne šest a půl procenta. Jistě: může to být i docela výhodné. Problém je v tom, že dotyčná finanční společnost existuje v podobě akciovky na doručitele, takže nikdo neví, kdo je majitelem. Už tento samotný fakt vzbuzuje pochybnosti a kdyby byly vlastnické poměry transparentní, nemusela by taková podezření vůbec vznikat.

Jistě: Vždycky by pravý vlastník mohl kohosi nastrčit. Jenže to už je složitější a především: je to nezákonné. V Česku se ale nikdo nemusí zatím ani namáhat, ani obávat. Místo aby se poslanci v parlamentu na tomto de facto totožném bodě svých volebních programů donekonečna předváděli, měli by se dohodnout. Za to by je voliči pochválili zcela určitě.

Další komentáře si můžete poslechnout v pořadu Názory a argumenty v sekci Rádio na přání . Některé vybrané komentáře si můžete přečíst také v Týdeníku rozhlas .