Anonym u moci

Ta konstatace jako celek nemá žádný informační obsah. Nejde o nějaká dramatická narušení procedurálních volebních řádů. Že voliče naháněli k urnám bičem a cukrem, patří spíše k místnímu folklóru. Důležité je pochopit, že v žádném případě se nejednalo o volby. Docela jasnozřivě to formuloval britský historik Edward Lucas na křtu své knihy "Nová studená válka." "Byla to profanace samotného pojmu volby. Volby jsou přece vybíráním mezi různými kandidáty, jak to nyní sledujeme v Americe. V Rusku neproběhly volby, ale hlasování, povinné vhazování lístečků do uren."

Berme to jako danost: demokracie v Rusku utrpěla další zdrcující vítězství. Přesto samotný způsob, jakým Putin přenechal Medveděvovi moc, vstoupí nejspíš do učebnic ruských politických dějin. V zemi známé koloritními postavami svých vůdců moc poprvé přechází od jednoho anonymního prezidenta k dalšímu. Poprvé žádný praktický význam nemá nejen politický životopis nástupce, ba ani politický životopis předchůdce.

Posledního prosince roku 1999, když Jelcin přenechal Kreml Putinovi, byl to přece jenom čin aktivního politika, který se prosadil v tuhém zápase nejen se svým předchůdcem, ale s celým stranickým aparátem. Již tehdy si pozorovatelé lámali hlavu nad tím, jak dokázal Boris Jelcin protlačit na své místo člověka, který se politikou nikdy v životě nezabýval a okolnosti svého jmenování dodnes označuje za šťastný souběh náhod. A nyní o osm let později tento muž přenechává moc dalšímu úředníkovi, který o veřejnou politiku nikdy nejevil valný zájem. A zatímco na začátku tisíciletí často zaznívala oblíbená otázka - "Kdo je pan Putin?" - dnes se nikdo netáže na to, kdo že je vlastně pan Medveděv? Je to totiž nezajímavé a nedůležité. Samozřejmě, že již v nejbližších měsících budeme svědky vydání velkého množství životopisných titulů dokazujících, že Dmitrij Medveděv celým svým životem byl přímo předurčen pro tuto vysokou metu a zcela si zaslouží důvěru a lásku občanů Ruska. Napsat Medveděvův politický životopis věru nebude snadné, spíš takřka nemožné, neboť nový ruský prezident žádný politický životopis nikdy neměl. V tom se mimochodem neliší od milionů svých voličů, kteří o prezidentování nijak neusilují.

Medveděv je statisticky průměrný Rus, jenž se o politiku nestará, horlivě plní své pracovní povinnosti, rodinný typ, v jehož životě není místo pro boj o moc, pro odvážné činy, pro formulování silných osobních názorů - zkrátka a dobře, není místo pro to, čím se politik liší od nepolitika. Zdálo se, že takový člověk se z definice nemůže stát prezidentem země, jíž doteď vládli lidé s nepřehlédnutelnou politickou minulostí. Ve standardní demokracii člověka bez životopisu by ani nenapadlo usilovat o nejvyšší státní úřad - nikdo přece nepřispěje do jeho volební kasičky, nikdo mu nepostaví kampaň, nedokáže voličům, proč by pro něho měli hlasovat. Takový nýmand by prohrál každou televizní debatu s jinými uchazeči. Nový ruský prezident těchto trapasů byl ušetřen a stal se prvním člověkem ve státě, aniž by odhalil veřejnosti své slabiny anebo třeba i silné stránky. Existuje jiný způsob, jak dědit moc - monarchický. Nežádá od uchazeče politickou aktivitu, moc obdrží z důvodu svého dědičného nároku. Přibližně tak probíhá střídání stráží v Kremlu. S tím rozdílem, že absolutní monarcha nezemřel, pouze se rozhodl poodstoupit od trůnu. Tím, že sám neví, co chce, a jakou roli chce hrát, znejišťuje společnost a vnáší zmatek do úřednických duší. Zvláštnost nynější ruské situace spočívá v tom, že výsledky prezidentských voleb i přesto, že byly snadno předpovídatelné, zůstávají velkou neznámou. Nevíme vlastně, co to všechno znamená, a jak jim máme rozumět? Jakou úlohu bude hrát Vladimír Putin po slavnostní inauguraci Dmitrije Medveděva? Stane se skutečně předsedou vlády, jak naznačil, anebo jsou ty narážky pouze součástí dezinformační hry? Dojde k novému přerozdělení kompetencí mezi prezidentem a premiérem? Nestane se Medveděv jenom dočasnou figurkou zahřívající carský trůn v Kremlu, a jak dlouho může taková dočasnost trvat? Nedávné nečekané posuny uvnitř správní rady Gazpromu, kde místo odcházejícího Medveděva obsadí nejspíš současný premiér Zubkov, svědčí o tom, že přetahovaná kremelských klanů pokračuje - v neposlední řadě proto, že kremelští borci nemají jasno ohledně kompetencí prezidenta Medveděva a nyní již bývalého prezidenta Putina. Volby 2. března v žádném případě nebyly přetržením cílové pásky, spíše startovacím výstřelem, po němž se zápas rozjede naplno.

Další komentáře si můžete poslechnout v pořadu Názory a argumenty v sekci Rádio na přání . Některé vybrané komentáře si můžete přečíst také v Týdeníku rozhlas .