Americký prezident chce omezit závislost USA na ropě
Letošní projev amerického prezidenta Bushe "o stavu unie" byl podle očekávání umírněnější a výrazně "střízlivější" než v jiných letech. Jak víme, jeho osobní popularita v poslední době klesá a kritika jeho politiky se ozývá z více stran: nejen opoziční demokraté v Kongresu, ale i někteří republikáni mají námitky proti některým sporným aspektům velmi nákladné války s terorismem, kterou vedou Spojené státy hlavně v Iráku.
Velkou část svého výročního projevu proto věnoval prezident Bush odpovědi svým domácím kritikům. Není náhodou, že trval na pokračování války v Iráku až do vítězného konce a vyjádřil optimismus, že válka dobře dopadne. Ustoupit dříve by podle jeho názoru znamenalo nejen zradu těch, kdo v boji padli v uplynulých letech, ve svých důsledcích by to vedlo ke katastrofě.
Americký prezident se také velmi ostře také postavil proti íránskému jadernému programu a prohlásil doslova, že "svět nesmí dovolit Íránu získat jaderné zbraně".
To všechno bylo předem více méně předvídatelné. Čím ale tentokrát George Bush své posluchače opravdu překvapil, byl důraz, s nímž mluvil o potřebě najít alternativní moderní zdroje energie. Právě v souvislosti s problémem politické nestability na Blízkém Východě, kde se nacházejí největší světové zásoby nafty, podpořil úsilí hledat jiné možnosti energetického rozvoje.
Je nakonec dobře známým faktem, že západní demokratické státy jsou ekonomicky nesmírně závislé na zemích, které mají toto surovinové bohatství. Často to bývají země autokratické či přímo diktatury, někdy i nesmírně zaostalé státy se společenským zřízením téměř středověkého typu. To platí zejména o mnoha zemích Blízkého Východu, jejichž kulturu, morálku a zvyky my v Evropě už prakticky nemůžeme pochopit.
To samozřejmě není nic nového. Je to starý a dlouhodobý problém, jehož řešení ale Západ dosud nenašel. A jak se nyní ukazuje například v Iráku, je velmi obtížné vnucovat těmto velmi odlišným zemím náš, západní, tedy demokratický politický systém. Tamní společnosti totiž nejsou na něco takového vůbec připraveny a proto ani úspěch takového počínání nemůže být nikdy zaručen.
I když právě americký prezident Bush patří dnes k těm idealistům, kteří nadále chtějí napomáhat šíření demokracie ve světě, uvědomuje si zároveň jasně nebezpečí, které představuje trvalá závislost Spojených států na ropě z Blízkého Východu. Sám proto označil tuto skutečnost ve svém včerejším projevu o stavu americké unie za "vážný problém" a vyjádřil přání, aby v příštích 20ti letech Spojené státy snížily dovoz ropy z této oblasti o 75 %.
Z tohoto důvodu ohlásil novou vládní iniciativu, která má podpořit výzkum alternativních, moderních energetických zdrojů, zaměřený na výrobu tzv. čisté energie. Tento výzkum již nyní částečně financuje americké ministerstvo energetiky a jeho cílem je, jak řekl, "změnit způsob, jímž dodáváme energii do našich domovů a úřadů. Budeme investovat více do technologií, které charakterizují "nulové emise", ale i do moderních uhelných elektráren, i do revoluční výroby elektrické energie ze slunečního záření anebo energie získané působením větru a také čisté a bezpečné jaderné energie."
Prezident Bush chce proto zdvojnásobit vládní výdaje na základní fyzikální výzkum v příštích 10 letech. Podpořil také výzkum a vývoj nových elektrických baterií, které by mohly v budoucnu pohánět automobily a projekt motorů na vodík. Další vědecký výzkum má být zaměřen na produkci etanolu např. z pšenice, ze dřeva, z rostlin a dokonce z obyčejné trávy.
Je zřejmé, že všechny tyto myšlenky jsou zatím teprve v začátcích. Ale podle názoru expertů, nám jednoho dne stejně nic jiného nezbyde, než hledat alternativní energetické zdroje. A bude jen dobře, když Spojené státy jako největší velmoc v dnešním světě provedou v tomto výzkumu alespoň první kroky.
Nejposlouchanější
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Závěr příběhu staré Karviné, který měl zůstat pod zemí
Karin Lednická, spisovatelka

Šikmý kostel 3
Románová kronika ztraceného města - léta 1945–1961. Karin Lednická předkládá do značné míry převratný, dosavadní paradigma měnící obraz hornického regionu, jehož zahlazenou historii stále překrývá tlustá vrstva mýtů a zakořeněných stereotypů o „černé zemi a rudém kraji“.