Americká slibotechna

Jedna z nejzářnějších prezidentských postav všech dob Thomas Jefferson sliboval v průběhu kampaně roku 1800 razantní omezení výkonných pravomocí federálních orgánů, snížení státního dluhu řadou úsporných opatření a přísný výklad ústavy. Avšak již v roce 1803 se mu naskytla příležitost přikoupit území Louisiany, což ze všech těchto programových slibů učinilo pověstné novoroční předsevzetí. Bylo třeba měnit ústavu, zadlužit se, atd. a Jefferson po počátečním váhání učinil vše, co mu předtím bylo proti mysli. Stejný paradox se mnohokrát opakoval i v průběhu 20. století. Woodrow Wilson svatosvatě sliboval, že Spojené státy za jeho vlády do světové války nevstoupí, jenže to bylo v roce 1912 a už o pět let později Američané chutě bojovali na všech frontách. Lindon Johnson přísahal, že nikdy nepošle americké chlapce do Vietnamu, ale v roce 1965 to udělal. Ronald Reagan nazval Sovětský svaz "říší zla, které nelze důvěřovat," ale byl to on, kdo vyjednal s Gorbačovem největší odzbrojovací dohodu všech dob. 21. století je teprve v plenkách, leč slibotechna pokračuje. George Bush vedl předvolební kampaň jako soucitný konzervativec v domácí politice a protivník americké angažovanosti ve vzdálené cizině. V domácí politice se později posunul notně doprava a po 11. září se Spojené státy pod jeho vedením staly světovou velmocí s globálními ambicemi a odpovědností.

Jeden se těžko ubrání dojmu, že předvolební proklamace kandidátů nemají zpravidla zbla společného s jejich skutečnými činy, až se stanou prezidenty. Většinou jsou dokonce tyto činy přímým opakem předvolebních slibů. Použijeme-li tuto zákonitost pro posouzení nynějších prezidentských uchazečů, dalo by se říct, že voliči, jimž především leží na srdci stažení amerických vojsk z Iráku, by měli volit spíše republikána Johna McCaina, než demokraty Clintonovou, Obamu nebo Edwardse. Tento zdánlivý paradox tkví ve zvláštnostech politické reality, z nichž uvedeme alespoň dvě. Za prvé, volební kampaň je hlavně cvičením v umění sebeprezentace a přesvědčivé politické činohry. Je zacílená především proti postojům oponentů. Rozhodnutí, která musí činit prezident, jsou z reálného světa a málokdy pasují do kategorií volební propagandy. Výběr prezidenta je něco jako výběr maratonce na základě dobrého výkonu ve sprintu. Strašně nesnadno se rozeznává, kdo z brilantních kandidátů bude taky brilantním prezidentem. Dva vzorní prezidenti Franklin Roosevelt a Abraham Lincoln byli svého času velkým překvapením pro současníky. Ten první měl pověst ťulpase poněkud mdlého rozumu, a toho druhého přezdívali illinoiský vidlák.

Za druhé, reálný svět se neřídí předsevzetími kandidátů a je pln zcela nečekaných událostí, jež vyžadují zcela nepředpokládaná rozhodnutí. Jefferson přece nemohl tušit, že Napoleon tlačený okolnostmi se zbrkle rozhodne prodat Americe za babku obrovská území od řeky Mississippi až po Skalisté hory. Woodrow Wilson nemohl vědět, že německé ponorky podniknou totální válku proti americkému obchodnímu loďstvu. Roosevelt by nikdy nevsadil zlámanou grešli na překvapivý japonský útok proti americké základně v Pearl Harbour, který vtáhl Ameriku do války. Ani George Bush během kampaně neměl ponětí o tom, že islámští teroristé chystají vzdušný útok na Světové obchodní centrum a na Pentagon.

Nezměrně dlouhá předvolební kampaň pouze tyto paradoxy prohlubuje. Mylně se vychází z toho, že v předvolebních střetech uchazeči dostatečně vyjeví své nitro a voliči pochopí, který z nich je pro funkci nejvyšší ten pravý. Čerpáme-li návod v dějinách, snadno pochopíme, že toto přesvědčení je v lepším případě iluzorní. Volba je nakonec vždy spíše sázkou do ruské rulety, než aktem racionálního zvážení. Američtí historici tvrdí, že jen dva prezidenti splnili doslova a do písmene vše, co si předsevzali - George Washington a James Polk. Postava Washingtona je tak velká, že v americkém Pantheonu nemůže být přehlédnuta. Méně známý James Polk v předvolební kampani roku 1844 slíbil snížení dovozních cel, vyřešení otázky hranic státu Oregon a připojení Kalifornie. Dostál všem svým slibům, poté odstoupil a o tři měsíce později zemřel. Zůstal v dějinách jako symbol důslednosti. Bylo by troufalé hledat v současném pelotonu uchazečů nového Washingtona nebo dokonce Jamese Polka. Vše, co může udělat americký volič, je dát hlas tomu, kdo se mu jeví jako nejlepší a pak už jen dát na modlení. Protože realita vždy překvapí.

Další komentáře si můžete poslechnout v pořadu Názory a argumenty v sekci Rádio na přání . Některé vybrané komentáře si můžete přečíst také v Týdeníku rozhlas .