Alžírsko mezi Afrikou a Evropou
V době arabských revolucí není o Alžírsku tolik slyšet. Vládne v něm totiž tuhý islamistický režim a touha po demokracii je proto u občanů potlačená už téměř v zárodku.
V historii nejen Arabů, ale i celého Středozemí však má tato oblast výrazné místo. Jako první se jí rozhodli civilizovat Féničané už v 11. století př. K., ty ale brzy obklopili předchůdci současných berberských kmenů. K pobřeží moře se dostávali tak rychle, jak vysychala Sahara, kde původně migrovali jako lovci a sběrači. Skoro 400 let tu po Numiďanech vládli Římané, než sem došli germánští Vandalové, které zase ovládli příslušníci Byzantské říše. Po jejich migraci tu však mnoho památek nezbylo. Nejdůležitější proto byla imigrace beduínských Arabů, kteří přijížděli na koních jako misionáři islámu a podřídili si celou společnost a kulturu. Od roku 1529 patřilo území k Osmanské říši.
Zásadní změnu Alžírsku přinesly koloniální choutky Francie, která roku 1830 provedla do země invazi a roku 1847 už celé oblasti vládla. Brzy se sem vydávaly přímo desetitisíce kolonistů, kteří nepocházeli jen z Francie, ale ve značné míře taky z Itálie, Španělska a Malty. Francouzská vláda pro ně vyvlastnila nejlepší pole podél pobřeží Středozemního moře a na úrodných náhorních planinách. Alžírsko přitom nebylo považováno za kolonii, ale součást Francie. Imigranti si sem přinesli vlastní kulturu, která žila vedle té arabsko-berberské. Původem Evropané a místní Židé patřili mezi plnoprávné občany Francie, alžírští muslimové však fungovali mimo francouzské právo.
Alžírsko patřilo mezi prosperující země s milionem osadníků evropského původu, což byla téměř ještě na počátku 60. let skoro šestina všech obyvatel. Křesťanští migranti vládli ve všech oblastech života, takže arabští Alžířané chtěli bojovali proti nadvládě už za 2. světové války, "národně-osovobozenecký boj" však ale nastal od roku 1954. Guerille se podařilo zvítězit, a proto byla roku 1962 nucena emigrovat do Francie většina z milionu cizinců („pied-noir”), ke kterým se přidávali profrancouzští muslimové a Židé. 25 let pak v zemi vládl socialistický režim, který často využíval práci cizích odborníků. Sami pamatujeme na mnohé montážníky nebo zdravotníky, kteří mířili do Alžírska z ČSSR.
Začátkem 90. let se situace změnila. K moci se dostala Islámská fronta spásy a ze země musely prchat tisíce cizinců, ale i Alžířanů. Docházelo i k migracím v rámci státu, protože fundamentalisté přepadávali venkov a vyháněli stovky obyvatel najednou. Populace v zemi dnes přesahuje 35 milionů obyvatel. Devět desetin lidí žije poblíž severního pobřeží, jen asi 1,5 milionu z nich pobývá v oázách obrovské Sahary jako kočovní migranti. Šest desetin obyvatel patří mezi Araby a arabizované Berbery, čtvrtina se hlásí k berberským národnostem Kabylů, Mozabitů a Tuaregů. Ti už spíš žijí v poušti, podobně jako beduínští Arabové, kteří tvoří šestinu obyvatel. Téměř všichni vyznávají sunnitský islám.
Svou víru si udržují Alžířané i v emigraci, většinou v evropských státech. Ti, co odešli za lepším životem tvoří podstatnou část muslimů ve Francii. Dá se přímo hovořit o milionech obyvatel, hlavně v Marseille, Lyonu, Nice, Toulouse a okolí Paříže. Statisíce dalších Alžířanů žijí ve Španělsku, Belgii, Nizozemí nebo Velké Británii. Jsou přizpůsobiví a pracovití, ale jejich potomci patří často k problematickým imigrantům, protože se i v diaspoře nedává důraz na vzdělání. Spolu s Maročany tvoří nejvyšší procento mezi radikály a členy al-Káidy, kteří už provedli několik zásadních bombových útoků. Populační exploze muslimů mění demografické ukazatele a tomu se musí Evropa přizpůsobit.
V Alžírsku žije 90 000 uprchlíků z Maroka, desítky tisíc obyvatel ze Západní Sahary, několik tisíc Palestinců a 35 000 migrantů z Číny, hlavně pracovníků v průmyslu a při těžbě ropy. Jen stěží se dá odhadnout, jak se situace v časech arabských revolucí vyvine pro stát a potažmo celé Středozemí. Právě alžírská imigrace však do Evropy přináší výrazný vliv islámu, který teď hodně ovlivňuje naše životy.
Seriál Svět a migrace vysíláme v magazínu o světě, jeho rozmanitosti a problémech Sedmý světadíl.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Kdo jste vy? Klára, nebo učitel?
Tereza Kostková, moderátorka ČRo Dvojka
Jak Klára obrátila všechno vzhůru nohama
Knížka režiséra a herce Jakuba Nvoty v překladu Terezy Kostkové předkládá malým i velkým čtenářům dialogy malé Kláry a učitele o světě, který se dá vnímat docela jinak, než jak se píše v učebnicích.
