Alice Nellis: Není už potřeba tolik mužské fyzické síly, svět se tomu bude muset přizpůsobit

Alice Nellis
Alice Nellis

„Feminismus je pro mě už tak trošku historické slovo, v původním významu boje proti něčemu. Mám pocit, že postavení žen, které se v určité fázi historie dostalo do neadekvátního bodu, do určité míry dopustily právě samy ženy. Protože ony jsou těmi, které vychovávají syny,“ říká host moderátorky Barbory Tachecí, filmová a divadelní režisérka, scenáristka a muzikantka Alice Nellis.


Scenáristka, filmová a divadelní režisérka, překladatelka a muzikantka Alice Nellis se narodila 3. ledna 1971 v Českých Budějovicích. Po gymnáziu v Poděbradech následovala studia hry na flétnu, která nedokončila, současně studovala anglistiku a amerikanistiku na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy. V roce 1997 po absolvování oborů se živila jako překladatelka a hudebnice. Pokračovala ve studiu FAMU v oboru scenáristiky a dramaturgie, které nedokončila z důvodů pracovní vytíženosti. V roce 2000 debutovala celovečerním filmem Ene bene, v roce 2002 následoval snímek Výlet, v roce 2007 pak Tajnosti - film získal Českého lva za nejlepší snímek roku 2007. Kromě režisérské a dramaturgické činnosti se věnuje také divadelní režii. V letech 1995 a 1996 pracovala pro Ministerstvo zahraničních věcí na první verzi oficiálních webových stránek České republiky. Externě vyučuje na FAMU práci s hercem. V roce 2010 natočila film Mamas & Papas, o rok později snímek Perfect Days. Společně s výtvarníkem Davidem Černým a hudebníkem Davidem Kollerem stála za vybudováním kulturního centra MeetFactory otevřeného v roce 2007. Je potřetí vdaná, jejím manželem je kameraman Matěj Cibulka, se kterým spolupracuje na svých filmech. Mají spolu dceru Ellu a vychovávají dvě adoptované děti, Olivera a Františka.

„Myslím, že mají obrovský vliv, protože jsou u zrodu mužů jako matky. Dřív byla ve světě potřeba fyzická síla a, co si budeme povídat, většina mužů byla větší. Nyní není potřeba tolik fyzické síly, svět se tomu bude muset nějak taky uzpůsobit. Když matka vychovává syna tak, že z něj vyroste muž, který ženy bude brát jako méněcenné, ...samozřejmě mám pocit, že v těchto fomativních letech je větší prostor dosáhnout změny, než se pak dospělé padesátileté muže snažit předělat. V tom věku je to už marné, jak u žen, tak u mužů,“ vysvětluje.


Když nám děti tolerují naše povolání, musíme být na jejich soukromí opatrní.Alice Nellis

Feministické hnutí tak, jak je často spojováno s despektem vůči mužům, je v tomto ohledu Alici Nellis zcela cizí. Rovné šance pro muže i ženy jí i z pozice režisérky připadají jako přirozená věc: „Aby ženy mohly volit, bylo asi potřeba spálit nějaké podprsenky, někde se vymezit. Mám pocit, že všechny extrémní proudy jsou třeba v určitou chvíli nutné kvůli zlomení něčeho politického. Ale v normálním životě mám muže dost ráda. Ráda s mini pracuji a necítím se potlačována.“

Lidé si pomalu zvykají

Zlomit tradice ve společnosti je podle Nellis velmi obtížné, lidé nejsou v přijímání nového genderového uspořádání právě pružní a ke změně vstřícní. „Ptám se, proč je například ve školství tak málo mužů – a byli by tam báječní, stejně jako když mě se někdo ptá, proč je tak málo režisérek. Myslím, že proto, že to není zvykem. Mám pocit, že trvá strašně dlouho, než si lidi zvyknou, že je to normální. Že se často brání změnit vzorec, na který jsou zvyklí.“

Důvěra v sebe

„Dětem se s manželem snažíme vštípit důvěru v to, že co je správně a co je špatně najdou v sobě, když budou sami k sobě otevření. Můžeme je naučit spoustu věcí, dát jim rady, ale největší měřítko pak budou muset hledat vždycky v sobě,“ říká režisérka o výchově tří dětí a vysvětluje, že je velmi opatrná na jejich soukromí . „Nedělám tajemství s tím, že mám rodinu a jsem za ni moc vděčná, ale děti jsou lidi, kteří žijí svůj život a je do určité míry nespravedlivé jim do něho zvenčí vstupovat,“ dodává.

Poslechněte si celý rozhovor Barbory Tachecí s Alicí Nellis >>