Alexandra Navrátilová: Život v rodině ve střípcích poznání a vzpomínek

Jednotlivé kapitoly knihy se zaměřují na život brněnských dětí z různých sociálních vrstev a rozličných míst jihomoravské metropole. Zabývají se vybranými stránkami života dětí od narození až do dospělosti, a to v době od posledních desetiletí 19. století do poloviny století 20.

Studie Alexandry Navrátilové sleduje postavení dětí v rodinném prostředí, výchovu a formování jejich osobnosti. Pojednává také o tom, jaké měly děti doma povinnosti i jaké zažívaly radosti, jaké měly zájmy a jak slavily různé svátky, do kterých výletních míst směřovaly s rodiči nebo kam jezdily na prázdniny.

Blažený kojenecký věk?

Alexandra Navrátilová sleduje osud dětí a jejich matek dokonce už od období těhotenství. Zde čerpá mimo jiné ze vzpomínek Františka Halase staršího, básníkova otce, který v autobiografické knize Kemka píše o tom, jak vyčerpaná bývala jeho žena Poldinka, když ještě ve vysokém stupni těhotenství musela pracovat, aby neztratila podporu nemocenské pojišťovny.

Autorka dále vypráví o tom, jak v 19. století a až do 2. světové války vypadal příchod dětí na svět a období šestinedělí. Výrazná role tehdy připadala porodním babičkám. I zde se kromě výzkumu archivních dokumentů stává zdrojem třeba autobiografie spisovatele Vladimíra Pazourka.  

Dozvíme se podrobnosti o průběhu křtu, o úloze kmotrů a o tom, zda „blažený kojenecký věk“ býval opravdu plný blaha. Pro kojence snad ano, méně už pro kojné, jimiž se stávaly ty, „jež povily chudé a opuštěné a teď jako zboží na dražbě nabízely mléko svých mateřských žláz“. Vypráví o tom Josef Merhaut.

Mezi lety 1820-1894 však umírala – jak uvádí Alexandra Navrátilová – celá čtvrtina narozených dětí ještě před dosažením jednoho roku. V Brně většinou děti z dělnických a zemědělských rodin. Kromě nedostatečné zdravotnické osvěty patřily k příčinám i tíživé hygienické podmínky. Dětem se denně umývaly jen ruce a obličej, rodiny měly společný ručník a myly se často v jednom lavóru po sobě.

Stravování, práce a svátky

Samostatné kapitoly věnuje autorka stravě a oblečení brněnských dětí – maso se jedlo jen o svátcích a v neděli. Ani chleba nebylo dost, a tak se před dětmi zamykal. Hlad a nedostatek se vystupňoval za 1. světové války. Svědčí o tom dětské vzpomínky, z nichž Alexandra Navrátilová čerpá.

Stravovací poměry se příliš nezlepšily ani za první republiky, a tak se rozšířily různé charitativní podpory dětem ze sociálně slabších rodin. Jak vzpomíná literární vědec Dušan Jeřábek: ze 40 žáků třídy bylo 10 tak chudých, že neměli doma teplý oběd. V chudých poměrech se děti využívaly jako pracovní síla v rodině a běžná byla i dětská námezdní práce.

Vedle starostí však k dětskému věku patřily i radosti – ty se stupňovaly v období adventu a Vánoc. Autorka vypráví o mikulášských trzích na Jakubském náměstí v Brně, po 2. světové válce pak na Zelném trhu. Vánoční stromek se štědrovečerní nadílkou se začal ujímat až ve druhé polovině 19. století, a to nejprve v měšťanském, ponejvíce německém prostředí. První velký vánoční strom na náměstí Svobody v Brně se objevil 13. prosince 1924 z podnětu spisovatele Rudolfa Těsnohlídka.