Alexandr Mitrofanov: Stopa v písku

19. prosinec 2013

Výročí úmrtí svého ve světě nejznámějšího občana připomíná Česko zdrženlivě. Už nikdo netají, že Václav Havel byl cizákem pro značnou část společnosti, která pokračuje v hledání jistot i tam, kde se demokracie nezastavila ani na chvíli.

Tato forma vzpomínky je také tím nejlepším odkazem, který Havel mohl zanechat. V nesvobodné zemi se podobné akce organizují jinak. Například v Severní Korei. Před zahájením povinné celonárodní piety se doporučuje vykonat poprava zastřelením z kulometu. Exekuce členů rodiny se vítá. Stopa v písku, kterou po sobě zanechá každý člověk, se pečlivě upravuje podle potřeb nových mocných.

Lepší je, když na politika v den podobného výročí myslí opravdu jen ti, pro které byl významný. Václav Havel takové lidi v Česku má. Jinak naplňuje rčení, že ve vlastní zemi není nikdo prorokem.

V tom je jeho osud shodný s jiným mužem, který má ve světě ještě větší věhlas než Havel, ale doma je většinou spoluobčanů doslova nenáviděn. V úterý se Twitterem zas šířila zpráva o jeho úmrtí. A zas byla falešná.

Nelze pochybovat, že Michailu Gorbačovovi by smrt přály milióny Rusů a nejen Rusů, kteří žijí v přesvědčení, že to byl on, kdo je připravil o teplý smrádek reálného socialismu. Zajímavější byl smutek, který – jak může alespoň člověk zjistit z omezeného osobního rozhledu – pocítili nejen demokraticky smýšlející Rusové, ale i Češi, kteří si uvědomují, co tento dost nečernobílý člověk udělal pro to, aby mohli žít své dnešní životy.

Ulevit se muselo také premiérovi v demisi Jiřímu Rusnokovi. Ono nestačilo, že umřel Mandela, on by, ty... však víte co, umřel i Gorbačov. Navíc jeden neví, jak by se k tomu postavil současný ruský prezident. Jestli by účast na případném pohřbu byla v cajku, anebo by to nedej bože mohlo nějak poškodit naše obchodní zájmy.

Není to žádná sranda. I mně v souvislosti s účastí státníků na olympiádě v Soči napsal můj stálý korespondent a vytrvalý kritik pan Antonín: „Když jde o kšeft, vem lidská práva čert.“ Čekám, až zazní další nadmíru častý argument: Amíci, Němčouři či Frantíci si můžou dovolit vyskakovat, ale my jsme malí páni, musíme být rádi, že jsme rádi. Jako reakce na fakt, že do Soči nepojede ani Obama, ani Gauck, ani Hollande. Jenže on nejede ani polský prezident Komorowski.

Barack Obama se navíc ukázal jako drsný vtipálek. V Rusku jak známo platí zákon trestající propagandu homosexuality. Americký prezident nelenil a do delegace, která bude jeho zemi reprezentovat na oficiální úrovni, zařadil sportovce, kteří se ke své neheterosexuální orientaci otevřeně hlásí. Tu máš, Vladimire, kropáč.

Ještě že v Rusku dávno zrušili povinné trojité chruščováky. To není prvek krasobruslení, ale líbání na ústa spřátelených hlav států. Až Miloš Zeman, který zůstává myšlence cesty do Soči stále věrný, se tam potká s Vladimirem Putinem, žádné hubany z toho nevzejdou. A to je dobře. To by nám tak scházelo, aby naše hlava státu měla popotahování kvůli nějaké propagandě.

Autor je komentátorem deníku Právo.

autoři: ami , Alexandr Mitrofanov
Spustit audio