Alexandr Mitrofanov: Spřízněnost vůdců proti pravidlům

Z blízkého okolí prezidenta Miloše Zemana prosákla informace, že nikdy nejmenuje ministrem zahraničí Lubomíra Zaorálka. Zatvrzelost současného prezidenta je známa. Lze očekávat, že neuhne. Leda že by neoficiální informaci o svém odporu proti jmenování tohoto konkrétního člověka dementoval.

Zatím se tak ovšem nestalo. Mezitím politici a ústavní právníci zareagovali na tuto eventuální situaci jednoznačně odmítavě. Mají-li platit pravidla, nesmí prezident jen tak z osobního rozmaru nebo ze soukromé averze, kterou cítí k případnému ministrovi, ohrozit chod státu.

Zvláštností naší současné politiky je navíc činnost vlády, kterou nikdo nevolil, vlády, které Sněmovna odmítla vyjádřit důvěru, vlády, jejíž členové ve svobodných volbách následně, až na jednu osobu, zcela propadli.

Zároveň je to vláda, která se nerozpakuje začít práci na prolamování limitů těžby nebo instaluje do funkce druhého policejního prezidenta při fungujícím prvním, který podle svých slov brání ministrovi vnitra v demisi personálně měnit vedení policie. Čím dříve tato sestava prezidentových chráněnců odejde, tím lépe pro stát. Ale samozřejmě tím méně výhodné je to pro prezidenta.

Miloš Zeman ale získal mezi politiky vlivného spojence. Není asi náhodné, že je to člověk ze stejné kategorie jedinců, kteří jsou zvyklí nastolovat vlastní pravidla. Andrej Babiš se domnívá, že prezident má právo nepřijmout nominaci ministra. Z věcného hlediska je obtížné pochopit, čím se předseda ANO řídí, když zaujímá toto stanovisko.

Slíbil, že ve věcech, jimž odborně nerozumí, se bude ptát expertů. V tomto případě se ani zvlášť ptát nemusel. Jsou toho plné noviny a další média. Jenže Babiš jde proti výkladu odborníků. Že by více vyznával spřízněnost vůdců, pro něž nejsou pravidla psána?

Má se za to, že tuto manýru převzali i jeho poslanci. Oni to ani příliš nepopírají. Měli totiž podle dohod hlasovat pro Petra Gazdíka jako čtvrtého místopředsedu Sněmovny. Ale nehlasovali. Možná se v tu chvíli také cítili vůdci, pro které pravidla neplatí.

V osobě svého šéfa mají skvostný, nedostižný vzor. Ryzost Babišovy nedůvěryhodnosti udivuje. Nedělá mu problémy na televizní kameru tvrdit, že média si vymyslela kodex jeho poslanců s tresty za neposlušnost, zatímco je tento dokument veřejně přístupný. Do stejné přihrádky slibů, které nemusí za chvíli platit, patří bezpochyby i jeho přístup k počtu členů nové vlády.

V úterý vidíme Babiše, který řekne na obrazovce, že 17 členů vlády není problém. Ve středu slyšíme ze stejné obrazovky Babišova Stropnického, že s tímto počtem souhlasit nelze. A to jsou před námi ještě různé pátky, pondělky, úterky a další dny činnosti Andreje Babiše v politice. V pandánu s Milošem Zemanem.

Autor je komentátorem deníku Právo.