Alexandr Mitrofanov: Jen pravda v boji s Ruskem nestačí
Ve čtvrtek jsem se v pražském Lichtenštejnském paláci díky pozvání Ústavu pro studium totalitních režimů (ÚSTR) zúčastnil posledního dne mezinárodní konference Ruský imperialismus 1939/45 – 2023, na níž více než 20 odborníků z 11 zemí celého světa debatovalo o příčinách a důsledcích ruské agrese (nejen) na Ukrajině.
Konferenci pořádal ÚSTR ve spolupráci s Úřadem vlády, litevskou ambasádou v Praze a polským Instytutem pamięci narodowej a cílem bylo poukázat na kořeny ruských imperiálních komplexů a na jejich dopady na historii včetně vpádu na území Ukrajiny.
Čtěte také
Pracovní vytížení mi dovolilo být přítomen a promluvit jen na čtvrtečním jednání, ale i tato výseč byla inspirující. Slyšel jsem kolegy z Maďarska, Slovenska a Litvy, kteří hovořili o situaci ve svých zemích, a na závěr konference mluvil Michael Romancov o expanzi Ruska v tzv. třetím světě a já jsem seznámil přítomné se svým názorem na cíle Moskvy v české společnosti a na národní slabiny, které ruská propaganda využívá.
Nemyslím si, že můj příspěvek byl průlomový. Chtěl jsem ale upozornit, že Moskva nestřílí v našem prostředí naslepo minimálně ze tří důvodů. Za prvé mají dnešní kremelští analytici k dispozici bohaté zkušenosti bývalé KGB, která důsledně zkoumala v každé zemi, kde by mohla být nejcitlivější místa, na která by měl mířit jejich úder v informační válce. Za druhé mohou využívat současných „krtků“, kteří donedávna byli přítomni i velmi vysoko ve strukturách českého státu.
Pravda bez šance být vyslyšena
A za třetí když ovlivňují nejméně chytré, nejprimitivnější, myšlenkově zaostalé a zároveň plné frustrace a zloby skupiny českého obyvatelstva, nemusí složitě poznávat jejich psychologii, kterou následně zneužijí k dosažení svých cílů.
Čtěte také
Doma mají totiž jejich mentální příbuzné, ať se to týká nejméně intelektuálně disponované vrstvy, jejich mozkově stejně vybavených, ale povahově agresívnějších pobratimů, anebo těch podle mého názoru nejnebezpečnějších jedinců, kterým se říká chcimírové a kteří naopak inteligenci nepostrádají.
Jen – stejně jako dvě další skupiny ruských pomocníků v Česku – jsou fascinováni ruským bezbřehým násilím a odhodláním zničit kohokoliv včetně sebe a z toho vyvozují nutnost uzavřít s obludou mír, ať to stojí, co to stojí.
Debata po našem panelu byla podnětná, ale jeden vstup z publika, který zamířil zcela jiným směrem, mě přesvědčil, že boj nikdy nekončí. Prý vyzývám k tomu, abychom lhali jako Rusko, a že přece pro vítězství nad zlem stačí jen říkat pravdu.
Sluníčkářství je pěkný koníček, neměl by se ale míchat do tak vážných věcí jako válka naší civilizace o přežití. Pravda nemá u jedinců, které jsem popisoval, žádnou šanci být vyslyšena. Na ně platí jen síla. Problém dneška je v tom, do jaké míry má být použita, aby nepřekročila pravidla demokracie, ne že by být použita neměla.
Autor je komentátor serveru novinky.cz
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!
Jan Rosák, moderátor
Slovo nad zlato
Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.
