Alexander Tolčinský: Kolik stojí Ukrajina?

Měl by to podle Jaceňuka být široký podpůrný program Mezinárodního měnového fondu a pomoci Evropské unie a dalších mezinárodních organizací. Peníze by podle něj Ukrajina měla dostat po provedení ústavních reforem a ustavení nové vlády kontrolované opozicí. Suma 15 miliard dolarů je totožná s částkou, kterou Ukrajině koncem loňského roku slíbil ruský prezident Vladimir Putin po zrušení plánovaného ukrajinského podpisu pod smlouvou o přidružení k Evropské unii. Moskva se kromě toho zavázala, že sníží o třetinu cenu zemního plynu, který Ukrajině dodává. To se také stalo.

Opoziční program počítá i s reformou ukrajinské energetiky, kterou chce zbavit závislosti na ruském plynu. Spoléhá přitom na využití vlastních zdrojů, zejména zásob břidlicového plynu a nevyužitých ropných zásob. Součástí opozičních plánů je boj s korupcí a daňová reforma. Šéfka diplomacie EU Catherine Ashtonová o víkendu deníku Wall Street Journal řekla, že unie a USA pracují na plánu poskytnutí krátkodobé půjčky Ukrajině. Jejím cílem je podle Ashtonové pomoci případné přechodné vládě, aby mohla provádět potřebné politické a hospodářské reformy a připravit nové prezidentské volby.

Evropská unie ale ve skutečnosti zatím váhá dát Ukrajině příslib budoucího členství, ani se podle všeho nechystá připravit pro ni jakousi novodobou obdobu někdejšího Marschallova plánu-pomoci Spojených států zdevastovaným zemím západní Evropy po 2. světové válce. Evropský komisař pro rozšíření EU Štefan Füle sice tvrdí, že by Unie měla Ukrajině nabídnout členství, pokud myslí svoji pomoc s transformací země seriózně. Perspektiva členství je podle něj tou nejsilnější zbraní, jakou v Bruselu disponují. To však vyžaduje shodu všech 28 členských zemí. A ta podle všeho zatím neexistuje.

Ukrajina získala od EU za posledních 20 let 3 miliardy eur ve formě grantů a 10 miliard euro v půjčkách. O dalších prostředcích nemůže být debata do té doby, než ukrajinská vláda nezasedne za jednací stůl s opozicí a nebude podepsána asociační dohoda s Evropskou unií. Tedy ten dokument, který odmítl současný prezident Janukovyč, který se raději začal sbližovat s Ruskem.

Sečteme-li nabídky Mezinárodního měnového fondu, Světové banky, Evropské investiční banky a Evropské banky pro obnovu a rozvoj, dosáhneme částky dvaceti miliard dolarů, což je o čtvrtinu více, než slíbil západnímu sousedovi půjčit ruský prezident Vladimir Putin. Vše není podmiňováno jen podpisem asociační dohody, ale i provedením bolestných hospodářských reforem. Mimo jiné liberalizací cen energie, což by v první fázi znamenalo jistě její zdražení. Ale k něčemu takovému se neodhodlala žádná předchozí ani současná ukrajinská vláda.

Ukrajinská opozice žádá alespoň zavedení sankcí proti Janukovyčovi a jeho nejbližším spojencům. Cituji šéfa opozičního uskupení UDAR Vitalije Klička.„Oni milují drahé evropské automobily, posílají děti na evropská studia, jezdí se tam léčit. Takže naši mocní už vlastně v Evropě jsou. Sankce by pro ně byly jistě bolestné.“ Jenže to by nemusela být pravda. Evropská unie zavedla sankce vůči běloruskému prezidentovi Lukašenkovi a desítkám jeho nejbližším spolupracovníkům. Zmrazila jim konta a zakázala vstup na unijní území. To se však jak známo minulo účinkem a Bělorusko vstoupilo do celní unie vedené Moskvou. Stalo se to, co si Brusel nepřeje v případě Ukrajiny. Bělorusko je v tomto smyslu pro Evropskou unii ztraceno.