Alena Scheinostová: Záhady pracovního dne
O tajích pracovních kolektivů by bylo možno napsat celé knihy. Nemyslím teď přímo studie o jejich fungování, stmelování, dynamice nebo motivaci budovat cíle – o tom už knihy napsány byly a zcela nepochybně právě vznikají další. Více by mě zajímala třeba pojednání k tématům, která jsou podle mě až nepochopitelně opomíjena, a přitom se s nimi kolektivy potýkají na každodenní bázi.
Představuji si manuály jako „ABC společné kuchyňky“, „Psychologie práce s firemní kopírkou“, „Tvořivost, inovace, přezůvky“ anebo „Manažerský controlling – kdo při odchodu špatně zakódoval“.
Čtěte také
Pracovních záhad, které čekají na analýzu a rozřešení, je nepřeberná řada a mnohé z nich nepochybně koření hluboko v minulosti, kdy lidé teprve začínali k pracovní činnosti systematicky sdílet společné prostory a prostředky. Lépe vybavené dílny a kanceláře i modernější technologie pak jenom vtiskávají těmto tajům novodobý výraz.
Nepochybuji, že se nejpozději týden po umístění první ledničky do první společné kuchyňky na konci chodby rozlehlo pod stropem rámusení: „Čí je tadyten vlašák? Vždyť už je to tu týden! Když to nesníte, vyhazujte to laskavě!“
Management lidských zdrojů a stoleček na chodbě
Společná kuchyňka vůbec skrývá takových záhad mnoho, počínaje tajemstvím, proč nikdy nikdo nedoplní vodu do kávovaru a ten je permanentně prázdný, a konče oříškem, kde se v koši na bioodpad zase vzal kus igelitu, když se každý dušuje, že on to tam rozhodně nedal.
V lovu záhad lze pokračovat za rohem na toaletě, protože právě tam se tajuplně ztrácejí papírové ručníky a bez ustání jsou spotřebované bez ohledu na tempo, kterým je uklízečky doplňují. V zasedačce zase na vás pokaždé vyjde ta rozviklaná židle, ať se posadíte kamkoliv; nejspíš putuje sama kolem stolu, navzdory tomu, že ji už dávno přislíbili zneškodnit.
A stejně urputně se společným prostorem plíží vzkazy, aby všichni ale už konečně dovírali dveře od výtahu, házeli kelímky do koše anebo zatahovali kohoutek – nejdřív výhrůžky probublají intranetem, pak vyskakují z mailu a nakonec se, když jde do tuhého, objeví červeným fixem na lepícím papírku upevněném přímo na místě činu. Efekt však samo sebou nebudou mít žádný.
Ústředním uzlem těchto enigmat pak bývá stolek, pultík nebo nástěnka v nejfrekventovanějších místech pracoviště. Právě tady se vrší péefka, letáky, pozdravy od kolegů z dovolených, veršované pohrůžky od vedení, vystřižené vtipy a humorné fotografie. Každý ze jmenovaných kousků by stál za samostatný rozbor.
Manuál „Management lidských zdrojů a stoleček na chodbě“ by však pojednával především otázku, proč je každý práv stoleček plnit, ale nikdo si netroufá osobovat právo jej vyklidit a učinit se všemi těmi krámy krátký proces. Třeba je to námět na seminární práci. Anebo aspoň tip pro paní uklízečku.
Autorka je redaktorka Katolického týdeníku
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Kdo jste vy? Klára, nebo učitel?
Tereza Kostková, moderátorka ČRo Dvojka
Jak Klára obrátila všechno vzhůru nohama
Knížka režiséra a herce Jakuba Nvoty v překladu Terezy Kostkové předkládá malým i velkým čtenářům dialogy malé Kláry a učitele o světě, který se dá vnímat docela jinak, než jak se píše v učebnicích.
