Aféry se stranickými financemi - proč se neměří všem stejně?

15. prosinec 2000

Velikost politické strany rozhodovala prý o tom, zda jí projdou podivné machinace s financováním. Šlo by to alespoň vydedukovat z názorů policistů, které byly publikovány ve čtvrteční Mladé frontě Dnes.

Nedostatek lidí a význam strany prý rozhodl o tom, že za používání fiktivních sponzorů a za s tím související daňový únik sedí na lavici obžalovaných Libor Novák z Občanské demokratické strany a ne třeba Vladimír Dlouhý nebo Libor Kudláček z Občanské demokratické aliance.

Tento pohled by mohl ještě umocnit podivný průběh vyšetřovací vazby Libora Nováka.

Jakoby Novákovo věznění mělo sloužit především k psychickému nátlaku na jeho osobu, aby za mřížemi změknul a prozradil, jakým způsobem proudily do pokladny ODS peníze, a to především ty, které nebyly řádně evidovány nebo byly rozepisovány na fiktivní osoby za účelem utajit původního dárce.

To byl asi hlavní důvod vzniku mecenášů Sinhy a Bácse. V době štědré ruky sponzorů nešlo ODS ani tak o ušetření několika stovek tisíc na daních, jako o zatajení skutečných sponzorů.

Tím spíš, že jimi ve skutečnosti byli lidé nebo firmy mající zájem na privatizaci určitého podniku.

Ve znovu připomenutém případu Občanské demokratické aliance šlo prakticky o totéž. Strana, která měla pod palcem Fond národního majetku a ministerstvo pro privatizaci, byla mezi určitými podnikateli velice žádanou.

A i když z hlediska počtu členů a parlamentních mandátů byla maličkým subjektem, její vliv byl obrovský, což někteří dárci dokázali náležitě ocenit. Proto se ODA svého času mohla chlubit největší sumou získanou prostřednictvím sponzorů ze všech parlamentních stran.

A protože k tomuto dotování docházelo v době masivní privatizace, dalo se čekat, že se v příslušné výroční zprávě o hospodaření aliance neobjeví firmy nebo jednotlivci, kteří mají něco společného s konkrétními privatizačními případy.

Proto na seznamu figurovala společnost z Panenských ostrovů, američtí prostředníci či švýcarský právník nebo italský občan.

Přesto na lavici obžalovaných nesedí nikdo z představitelů ODA.

Vysvětlení je jednoduché. Malý zájem policie byl patrně vyvolán nejenom tím, že aliance prakticky skončila ve stavu politické klinické smrti, ale také tím, že si počínala šikovněji a tudíž policisté nechtěli ztrácet čas vyšetřováním.

Nastrčené zahraniční firmy a existující fyzické osoby žijící v zahraničí totiž nepopřely, že by zmiňované peníze alianci poskytly.

Někdo dokonce přiznal, že pouze zprostředkoval dar jiným osobám či firmám.

A protože tito "dárci" odmítali cokoli sdělit, bylo by vyšetřování obtížnější a proto raději skončilo.

Byť existuje reálné podezření, že i v těchto případech mohlo docházet k rozsáhlým daňovým únikům.

Menší arogance a větší šikovnost představitelů ODA je tedy patrně zachránila před trestním stíháním. Což by nemělo vyznít jako její pochvala, ale spíše jako výtka špatné práce policie.

O tom, jak se podobným nepříjemnostem vyhnout včasnou reakcí, by mohli vyučovat lidovci. Ti se dostali do podobných potíží jako dvě už zmiňované pravicové občanské strany. Tehdy se objevil skandál s darem od jistého italského podnikatele. Dříve než se mohl rozrůst do větších rozměrů, ukončili ho lidovci tím, že se daru zřekli a že uvedli do pořádku všechny finanční a daňové záležitosti s tím související.

Přitom pokud se za určitý sponzorský příspěvek mohlo rozhodnout v některých privatizačních případech, museli o tom vědět představitelé všech koaličních stran. A jejich případná vstřícnost musela být vykoupena zajímavou finanční sumou.

Vzhledem k tomu, že se tyto věci velice obtížně dokazují, zůstanou pouze v rovině spekulací. Asi stejně, jako občas se vedoucí debaty o korupci rozhodčích ve fotbalové lize.

Proto nejsou jednotlivé případy dotahovány do konce a politici za ně nejsou ochotni ani vyvodit přímou zodpovědnost a svoji funkci opustit.

Jedinou výjimkou zatím byla Občanská demokratická aliance. I když v jejím případě by se dalo přijetí politické odpovědnosti spíše přirovnat k opouštění troskotající lodi.

Rozruch kolem fiktivních sponzorů přinesl prakticky jediný posun ve financování stran. Ubylo sponzorů, za to přibylo věřitelů.

Plnění pokladny tímto způsobem může být pro strany bezpečnější. Potvrdit by to mohli sociální demokraté. I když se jim úplně nepovedlo utajit jejich věřitele, asi nikdo nezjistí, zda jsou některé podivné úvěry skutečně spláceny a jakým způsobem. Takže máslo na hlavě mají kvůli vlastnímu financování prakticky všechny strany.

To však neznamená, že by právě tím mělo argumentovat například vedení ODS v souvislosti s právě probíhajícím procesem s Liborem Novákem. Naopak čím důsledněji se jednotlivé kauzy vyšetří a čím více se o nich bude na veřejnosti hovořit, tím lépe pro budoucnost české politické scény.

autor: Petr Hartman
Spustit audio

Více z pořadu

E-shop Českého rozhlasu

Kdo jste vy? Klára, nebo učitel?

Tereza Kostková, moderátorka ČRo Dvojka

jak_klara_obratila_na web.jpg

Jak Klára obrátila všechno vzhůru nohama

Koupit

Knížka režiséra a herce Jakuba Nvoty v překladu Terezy Kostkové předkládá malým i velkým čtenářům dialogy malé Kláry a učitele o světě, který se dá vnímat docela jinak, než jak se píše v učebnicích.