Adoptujte nártouna!

25. listopad 2010
Projekt Tarsius 2010

Zdravíme opět od nártounů. Já osobně po delší pauze vyvolané léčením úrazu, ale mezitím sledování v terénu pilně pokračovalo pod rukama diplomantky Moniky a českých i amerických dobrovolníků, kteří si sem nejen přijeli zpestřit svůj cestovatelský či zoologický život, ale také napomoci výzkumu nártounů. Všem za to patří obrovská pochvala.

Tato zkušenost ukázala, že řízení projektu na dálku je velmi obtížné a vyčerpávající pro všechny zúčastněné strany, ale troufám si říct, že nejvíce pro mě. Ale zvládli jsme to! Co se za tu dobu změnilo? Počasí téměř vůbec – když jsem odlétala, vypadalo to jako vrcholící monzuny, teď to vypadá na vlas stejně. Prší dennodenně, několik hodin nepřetržitě. Místo lesních cestiček jsou potůčky, místo louky rybník, a když se Filipínci rozhodnou v tomto období opravovat silnici, i ta se promění v jednu velkou bahnitou skluzavku. Takže si pak jistě dovedete představit zábavnost nočního sledování v kopcovitém terénu.

Včera jsem se po nedobrovolné dlouhé pauze mohla opět podívat do terénu. Koleno ještě není takové, jaké bývalo, takže jsem se snažila dojet co nejdále k lesu na motorce. Jelikož však nejsem úplně „vyježděný“ řidič, na blátivou klouzačku na polní cestě jsem si netroufla. Naštěstí Filipínci tohle zvládají mnohem bravurněji než já. Poprosila jsem tedy lovce, se kterým spolupracujeme při chytání nártounů, abychom večer vyrazili opět do lesa pátrat po nártounech. Pro něho je to vítaný přivýdělek a jako bonus mě dostal na motorku. To se samozřejmě neobešlo bez pokřikování místních.

Projekt Tarsius 2010

I když už jsme tu na projektu téměř jeden celý rok non-stop, pořád si podle reakcí místních někdy připadám, jako bychom včera spadli z Měsíce. Dojeli jsme až k rýžovému poli. Odtud se muselo pěšky. Procházeli jsme po hrázích mezi zatopenými políčky, které se čas od času bořili, až k bambusovému mostku přes řeku, která kdysi šla v určitém místě přejít po kamenech suchou nohou. Teď se změnila ve veletok a musíme využívat mostek. Ten na fotce je o něco bytelnější než ten, po kterém jsme šli včera. Byl krásný večer, výjimečně bez deště, měsíc svítil naplno, a tak jsme doufali, že bychom nějakého toho okatého skřítka mohli zaslechnout a pokusit se o další odchyt. Ale bohužel se to nestalo.

Co se týče „našich“ nártounů, změnilo se mnohé. Před časem se podařilo odchytit další zvířata. Nyní sledujeme čtyři nártounky a ještě ani jeden z nich nemá svého adoptivního rodiče. Takže pokud byste chtěli přispět na náš projekt, je tu poslední možnost učinit tak formou adopce na dálku s hřejivým pocitem, že někde na druhém konci zeměkoule máte „své vlastní“ zvířátko. Více informací najdete na stránkách projektu Tarsius.

Spustit audio
autor: Milada Petrů