Adam Drda: Zmiz, chlape, tady se jede rallye!

Stalo se mi tohle. Bydlím v Praze 6, na Břevnově, ve staré zástavbě, kousek nad pražským Hradem - a v sobotu na Mikuláše jsem asi v jedenáct hodin dopoledne vylezl z domu, potřeboval jsem dojet do rádia a do lékárny a rychle se vrátit, neboť mám nemocné tři ze tří dětí. Jdu k autu a všude stojí policajti - na každé křižovatce chlap nebo dva, v uniformách městské pomocné stráže nebo policie či jak se to jmenuje. Při větší koncentraci uniforem obvykle propadám panice, dostal jsem strach, že k Břevnovu táhne zástup rozzuřených neonacistů, eventuelně že hrozí teroristický útok.

Nastartoval jsem a vyjel, u jedné hlídky jsem spořádaně zabrzdil a ptám se, co se děje. Pán v placaté čepici mile odpověděl: "Nic." To mne trochu zarazilo. - "A proč tu tedy jste?" - Odpověď rázná, jak údery pendrekem: "Dozor! Dobrý. Jeďte!" Poslechl jsem a sjel o ulici níž, asi dvacet metrů, kde hlídal podobný člověk a cosi na mne ukazoval. Znova jsem zastavil a vylezl z auta, ale to už halekal: "Nevystupujte, jeďte támhle tudy!" - "Aha," řekl jsem a v tom mne osvítil duch svatý: "Ale já se potřebuju za chvíli vrátit zpátky." - "No, tak to nepůjde, bohužel!"

Zatvářil jsem se asi poněkud přitrouble: "Jak nepůjde? Já tady bydlím a mám tu nemocné děti." Strážníka to nerozhodilo: "No, tak to se nedá nic dělat. Auto budete muset nechat do odpoledne jinde, můžete se vrátit pěšky." - "Ale proč? Dcera má horečku a já s ní budu muset možná na pohotovost." - "Heleďte, jeďte, tady je závod." Můj vůz stál uprostřed ulice, za mnou se najednou ozval dunivý zvuk motoru. Otočím se a koukám na jakýsi samolepkami ozdobený stroj, v něm dvě hlavy v helmách. To už se mi zatmělo před očima a asi jsem dost zvýšil hlas: "To mi chcete říct, že se nemůžu vrátit domů, protože se tu koná soutěž aut?" Jelikož jsem blokoval ten závoďák, strážníkovi došla trpělivost a přešel k tykání: "Hele vodjeď někam, tady je rallye, nediskutuj, překážíš." Byl to ranař, tvrďák, sportovec. Zkrátím to: chvíli jsem se vztekal a trapně hulákal, pak jsem odjel.

Celé je to pravda: ve staré Praze, na starém Břevnově se na Mikuláše jede Rallyesprint! Dosud jsem se s tím nesetkal, ale na internetu jsem se dočetl, že už se tu ten závod koná poněkolikáté, ovšem nevím, jestli vždycky zrovna u nás. Vloni při něm umřeli dva diváci, tak to třeba operativně přesunuli do jiné čtvrti. Nikdo se mne ani mých sousedů neptal, jestli nám to nevadí. Ulice, po kterých chodí děti na procházku a matky s kočárky, kde se venčí psy a kudy se chodí do parku (v bezprostředním okolí jsou tři hřiště), prostě městská část Prahy 6 jen tak beze všeho zablokovala na pár hodin. Čekal bych, že ve schránce najdu s měsíčním předstihem dopis od starosty pana Chalupy: Vážený pane, moc se vám omlouvám, neobtěžovalo by vás, kdyby se v sobotu zavřely ulice kvůli závodu... Čekal bych, že městská část Prahy 6 vyhlásí každý rok referendum s otázkou: Chcete, aby se ve vaší ulici pořádalo rallye?

Jsem zřejmě bezbřeze naivní. Ten závod neměl žádný veřejně prospěšný důvod: kdyby se tu běhalo pro zdraví nebo kdyby šel někdo demonstrovat, prosím. Ale tohle je čirá arogance komunálních politiků a městských policistů, kteří si myslí, že čtvrť je jejich a mohou si v ní dělat, co se jim zlíbí. Jak to potom má vypadat, když tihle lidé přijdou na magistrát, do parlamentu, do vlády? A proč se dělá věda z nelegálního závodu Diamond Race, když tohle je stejné, jenom to dostalo úřední štempl a policejní asistenci.

A konec příběhu? Jsou dva: za prvé - byl jsem šokovaný tak, že jsem cestou od sprostého policajta na Bělohorskou po deseti letech naboural. Za druhé - otevřu si večer internetové noviny a čtu titulek: Rallyesprint vyhrálo auto, v němž jel jako spolujezdec šéf ODS Mirek Topolánek. Jasně, rallye, sport pro chlapy s gulama, starci, ženský, děti a psi musí stranou.

Autor je redaktor ČRo Rádia Česko, spoluautor dokumentárního cyklu Příběhy 20. století