Adam Drda: "Hňup" Žáček a "noblesní" Pernes

Já tedy nevím, asi mám jinou sociální citlivost, podle mého si Jiří Pernes nepočíná noblesně, ale projevuje překvapivý nedostatek taktu a velkorysosti. Za prvé nechápu, proč má potřebu navážet se do člověka, na jehož místo nastupuje - Pavel Žáček asi nebyl dobrý šéf a už vůbec ne dobrý manažer, ale to nic nemění na faktu, že porážet poražené a okázale se od nich distancovat je nevkus, vypadá to trapně a v kultivované společnosti se to nedělá.

Za druhé si Jiří Pernes s prominutím vymýšlí. Jakou "veřejnost" se Žáčkovi podařilo přesvědčit, že by neměl ústav řídit? Několik intelektuálů, novinářů, historiků a aktivistů? Čtyři členy Rady ÚSTRu? Politickou levici, která nechtěla, aby ústav vůbec vznikl? Je mi líto, ale to není žádná veřejnost, to je pár lidí. A co je důležitější: šéf specializované instituce není politik a veřejnost o něm z dobrých důvodů nemá co rozhodovat.

Výroky Jiřího Pernese jsou k tomu všemu zajímavě nekonzistentní. V jednom rozhovoru řekne: "Kdybych byl na Žáčkově místě, tak bych v ústavu zůstat nechtěl. Nedovedu si představit, co bude dělat, ale to je na něm. Sám ho nebudu vyhánět." Když vám tohle přes média vzkazuje nový ředitel, asi si pomyslíte, že už vám nemohl výmluvněji naznačit, abyste si rychle zabalili kufry. Jenže v jiném rozhovoru Pernes prohlašuje: "on (Žáček - pozn. A.D.) je... jedinečným odborníkem tady na tu problematiku komunistických represivních aparátů a bylo by škoda o takového člověka přijít." Kdo se v tom má, k čertu, vyznat? Já bych teď čekal, že Pernes se bude snažit Žáčka přesvědčit, aby v ÚSTRu zůstal. Nebo si opravdu může dovolit jen tak pustit "jedinečného odborníka"?

Tleskat nad tím, že "nekompetentního hňupa" v čele ÚSTRu konečně nahrazuje schopný profesionál je zřejmě poněkud předčasné. Žáček je nešikovný a instituce, kterou vedl, dělala spousty lapsů, ale současně měl od počátku proti sobě hromadu předpojatých kritiků: jejich největší část ho nesnášela nikoli z odborných důvodů, nýbrž proto, že pro ně symbolizoval ústav jako takový a zejména otevřený přístup k dokumentům StB.

Těmhle lidem neobyčejně nahrály Žáčkovy chyby, stejně jako profesní spor, který se v ústavu rozhořel a v němž se z původních Žáčkových blízkých spolupracovníků stali jeho oponenti. V mnoha věcech měli pravdu, ale zároveň u mnoha z nich ten spor natolik přerostl do osobní roviny, že se pro ně Žáčkův odchod stal jakousi nezbytností a potřebnou satisfakcí. Časem už se jim jako argument hodila jakákoli hloupost, což nedávno dost plasticky ukázala petice za Žáčkovo odvolání.

Teď tedy prozatímní ředitel končí, ale konflikt kolem ústavu nikoli. Jeho další podoba se bude odvíjet od míry nezávislosti Jiřího Pernese na politické garnituře a veřejném mínění. Zatím se zdá být vstřícný na všechny strany - a když říká, že chce zabránit věcem, jako jsou "hry na to, kdo byl, nebo nebyl agentem StB", nebudí to v člověku zrovna velkou důvěru.

Zkoumání historie totalitního režimu a komunistického systému není jistě totéž, co zkoumání archivů tajné policie; a jedním z problémů ústavu dosud bylo, že tenhle fakt nedokázal uchopit a veřejně presentovat. Ale zároveň platí, že otázka, jestli například pracovník ÚSTRu bude moct v odborné práci napsat nebo říct do médií, že podle archivních dokumentů byl někdo udavač StB, je otázka svobody. Bude ji Pernes pro své podřízené hájit? Anebo budou muset každou informaci v duchu české tradice opentlit hromadou zbytečných řečí, aby působila dost vědecky, nekonfliktně a korektně?

Autor je redaktor ČRo Rádia Česko, spoluautor dokumentárního cyklu Příběhy 20. století