Adam Černý: Trump vysílá ministra na Tchaj-wan, Peking se chmuří

O efektu pádu domina se ještě nedá mluvit, ale řetězení na sebe navazujících událostí nelze přehlédnout. Svého času americký prezident Donald Trump, když chtěl popsat rozdíl mezi významem Tchaj-wanu a významem pevninské Číny, tak v prvním případě by se prý hodilo přirovnání ke špičce jeho plnicího pera, zatímco ve druhém případě celá Oválná pracovna Bílého domu. Dnes už by možná použil jiný příměr.

Čtěte také

Petr Holec: Vystrčil jede na Tchaj-wan i proto, že je ODS v opozici

Rozdíly co do významu v mnoha ohledech sice přetrvávají, zároveň však je zřejmé, že Washington si ve vztazích k vládě v Tchaj-peji už neklade taková omezení jako dříve. Loni mohla prezidentka Cchaj Jing-wenová pronést projev na Kolumbijské univerzitě, ale co se týče oficiálních návštěv, je to šest let, co se na Tchaj-wan vypravil některý z vysokých představitelů americké administrativy. A to ještě šlo o šéfovou úřadu pro ochranu životního prostředí Ginu McCarthyovou.

Americko-čínské vztahy

Zhoršování americko-čínských vztahů provázejí menší ohledy vůči Pekingu, jak dokazuje nynější cesta ministra zdravotnictví Alexe Azara. Diplomatické gesto je pečlivě kalibrováno, protože je vysvětlováno zájmem o tchajwanský úspěch ve zvládání pandemie covid-19. Což by se dalo vykládat jako zdůraznění ryze odborné a nikoli politické roviny. Právě tu druhou však zvýraznil svým osobním posvěcením ministr zahraničí Mike Pompeo, který navíc dodal, že Alex Azar do Tchaj-peje odjíždí s důležitým cílem.

Čtěte také

Švejnar: V americko-čínské obchodní válce se hraje o hodně. O nový systém světového obchodu, možná o mnohem víc

Už cestu samotnou Peking vnímá – stejně jako třeba chystanou návštěvu předsedy českého Senátu Miloše Vystrčila – velice nevlídně. A ještě méně se mu musí líbit poznámky amerického ministra zdravotnictví, že Tchaj-wan byl, co se týče přístupu k pandemii, příkladem transparentnosti a ochoty ke spolupráci, což jen dokazuje, že svobodné a demokratické společnosti jsou při ochraně zdraví nejlepším modelem.

Kombinace narážek na úspěchy Tchaj-wanu a naopak na tajnůstkářství komunistického režimu, který zprávy o šíření koronaviru potlačoval, musela Peking popudit, takže následovaly obvyklé vyhrůžky, že na americké chování Čína odpoví „silnými protiopatřeními“.

Rétorická reakce

Jedna věc jsou však hrozby a druhá, jak je naplnit. Pokud by pevninská Čína nyní podnikla nějaké dramatické kroky, mnoho by si nepomohla, protože by tak jen posílila už existující všeobecnou shodu jak v Bílém domě, tak i v Kongresu, že Peking představuje strategického rivala Spojených států a že podle toho je také nutné k němu přistupovat.

Předseda Syndikátu novinářů ČR Adam Černý|foto:Khalil Baalbaki,Český rozhlas

Komunistické vedení po povinných řečnických tirádách proto nejspíše raději vyčká výsledku listopadových prezidentských voleb v USA, aby mohlo zvážit, jak na nyní Washingtonem rozehranou tchajwanskou kartu reagovat. Musí totiž vzít v potaz i možnost, že další eskalace by mohla být z čínského hlediska kontraproduktivní.

Autor je předseda Syndikátu novinářů ČR